| Zahájení projektu | 1. 12. 2021 |
| Ukončení projektu | 30. 11. 2021 |
| Registrační číslo | CZ.02.3.68/0.0/0.0/15_001/0002110 |
| Příjemce dotace | Národní pedagogický institut ČR, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků |
| Výše dotace | 98 700 000 Kč |
| Zdroj financování | Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání |
Nedostatečně inkluzivní a kvalitní vzdělávání je jednou z příčin sociálního vyloučení. Sociálně vyloučené lokality v ČR vznikaly postupně a situace v nich se dramaticky zhoršovala dopady ekonomické transformace i vlivem úbytku pracovních příležitostí v okrajových, méně rozvinutých regionech. V současné době vznikají vyloučené lokality především cílenou migrací za dostupným bydlením, vytlačováním romských rodin z lukrativních bytů, řízeným sestěhováním (neplatiči, problémoví obyvatelé), obchodem s chudobou atd. Na rozšiřující se sociální vyloučení má vliv, kromě faktorů jako ekonomická krize, nepružné služby zaměstnanosti, nedostatečná kapacita sociálního bydlení apod., také málo inkluzivní vzdělávání.
Na obecní úrovni je hlavní bariérou sociální inkluze nezájem, tendence dělit obyvatele na obyvatele prvního a druhého řádu a věnovat pozornost a péči spíše první z obou skupin a té druhé se věnovat pouze okrajově nebo vůbec. Samosprávy, které cítí odpovědnost řešit problémy sociálně vyloučených lokalit, často postrádají informace a kompetence potřebné pro odborné, dlouhodobé a efektivní řešení. Uvedená situace se tak nutně promítá také do místních vzdělávacích sítí, neboť zřizovateli škol a školských zařízení jsou v první řadě právě obce.
V oblasti inkluzivního a kvalitního vzdělávání identifikujeme jako příčiny problému ve vztahu k zaměření projektu zejména nedostatečnou předškolní výchovu a absenci spolupráce všech relevantních aktérů při podpoře docházky do MŠ a při přestupu z MŠ do ZŠ. Stále chybí adekvátní zapojování a spolupráce škol s rodiči, komunitami, neziskovými organizacemi a dalšími. Další příčinou jsou postoje majoritní společnosti ke společnému vzdělávání jejich dětí s romskými dětmi a existence segregovaných škol či škol s vysokým počtem romských žáků.
Martina je ředitelkou Odboru podpory škol a zřizovatelů MŠMT a „duší“ Středního článku podpory, u jehož zrodu stála. Ve své roli unikátně propojuje zkušenosti pedagoga, zástupkyně ředitele i místostarostky obce, kde se podílela na vybudování úplně nové moderní školy pro 21. století. Jako spoluautorka Strategie 2030+ proměňuje ministerskou vizi v neocenitelnou pomoc, kterou ředitelé vnímají jako klíčovou pro svou každodenní práci a rozvoj škol.
