Jde o vědomé využívání metod, zkušeností, prostředí a aktivit neformálního a případně zájmového vzdělávání tak, aby vhodně doplňovaly školní vzdělávání.

Může jít například o spolupráci s knihovnou, muzeem, sportovním klubem, environmentálním centrem nebo odborníkem z praxe.

Smyslem není nahrazovat školní výuku, ale propojovat ji s praktickými zkušenostmi a reálným životem.

Zřizovatel především vytváří vhodné podmínky.

Může například:

• propojovat školy s místními organizacemi,
• pomoci mapovat dostupné partnery,
• podporovat společné projekty,
• umožnit sdílení prostor,
• finančně podpořit vybrané aktivity,
• pomáhat s koordinací více škol nebo organizací,
• podporovat dlouhodobá partnerství.

Konkrétní vzdělávací využití jednotlivých aktivit je však v odpovědnosti školy.

Ne.

Rozhodování o konkrétním vzdělávacím obsahu, metodách a zařazování aktivit do výuky náleží škole a jejímu vedení.

Zřizovatel může zlepšovat dostupnost příležitostí, podporovat spolupráci a pomáhat odstraňovat finanční nebo organizační překážky.

Okruh partnerů může být velmi široký.

Patřit mezi ně mohou například:

• knihovny,
• muzea a galerie,
• domy dětí a mládeže,
• střediska volného času,
• školní družiny a kluby,
• sportovní organizace,
• kulturní spolky,
• environmentální centra,
• komunitní organizace,
• neziskové organizace,
• místní firmy a odborníci z praxe,
• vysoké školy a další vzdělávací instituce.

Vhodnost partnera vždy závisí na cíli konkrétní spolupráce.

Ano.

Propojování různých vzdělávacích prostředí může podporovat naplňování vzdělávacích cílů a rozvoj kompetencí stanovených vzdělávacími programy.

Škola může využívat praktické zkušenosti žáků, spolupráci s externími partnery a vhodné metody práce také při realizaci svého školního vzdělávacího programu.

Konkrétní způsob začlenění vždy určuje škola.

Dobrým prvním krokem je jednoduché zmapování vzdělávacího ekosystému v území.

Společně se školami lze zjistit:

• s kým už školy spolupracují,
• jaké organizace a instituce v území působí,
• jaké programy nabízejí,
• které prostory by bylo možné sdílet,
• kde školy narážejí na organizační nebo finanční překážky,
• která témata by bylo možné řešit společně.

Následně lze vybrat několik konkrétních oblastí spolupráce místo vytváření rozsáhlého systému hned od začátku.

Ne vždy.

U jednorázové návštěvy nebo jednoduché aktivity může postačovat běžná organizační dohoda školy s partnerem.

Písemné vyjasnění podmínek je důležitější zejména tehdy, pokud spolupráce zahrnuje:

• pravidelné nebo dlouhodobé aktivity,
• financování,
• sdílení majetku nebo prostor,
• složitější rozdělení odpovědnosti,
• další významné organizační závazky.

Rozsah dohody by měl odpovídat konkrétní situaci.

Samotný počet partnerů nebo uskutečněných akcí není hlavním měřítkem úspěchu.

Důležitější je zjistit:

• zda aktivita navazuje na vzdělávací cíle školy,
• zda přináší dětem nové zkušenosti,
• zda podporuje rozvoj jejich kompetencí,
• zda je přiměřeně dostupná různým skupinám dětí,
• zda zbytečně nezvyšuje nerovnosti,
• zda je organizačně udržitelná,
• zda má přínos pro školu i místní komunitu.

Dobrá spolupráce má mít jasný vzdělávací smysl, nikoli být pouze další jednorázovou akcí v kalendáři.