Upravený redakční pracovní přepis konference

Brno, 16. června 2026

Zahájení konference

Jiří Špalek, děkan Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity

Ty [problémy], o kterých se tady asi celý den budete bavit, ale ty problémy nejsou zase tak strašně rozdílné. Takže já jsem hrozně rád, že to tady budeme mít. Jsem rád, že uvidíte i, jak vypadá, jak vypadá Masarykova univerzita, protože si myslím, že naše univerzita patří v Česku k těm, které, které jsou těmi lepšími.

A současně, naše agenda je něco, co na fakultě řešíme. Nicméně máme snahu přispívat a zaměřit se nejenom na ty tradiční ekonomicko-byznysové obory, ale máme i chuť a snahu vzdělávat lidi ve veřejné správě, pro pozice ve veřejné správě. Musím říct, že je to velmi těžké, protože atraktivita práce ve veřejné správě prostě v Česku není nějak vysoká. Nicméně bojujeme, protože si pořád myslíme, že kompetentní veřejná správa a kompetentní správa vlastně všech našich veřejných věcí je něco, co náš stát může posunout dopředu.

Takže jestli tato konference k tomu přispěje nebo ne, to nevím, ale pokud by to jenom malinko pomohlo, tak bych byl hrozně rád. Přeji moc hezkou konferenci a určitě užijte si čas tady v Brně. Děkuju. (Potlesk)

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Já moc děkuju panu děkanovi a děkuju za to, co na úvod svého poselství k dnešní konferenci řekl, protože minimálně pokud jde o věk zaměstnanců ve veřejné správě, tak ta situace není víc než dobrá, ale ani prognóza není dobrá. Takže pokud vysoké školy v tomto směru se budou snažit nejenom motivovat mladé lidi a studenty k zájmu o práci ve veřejné správě, tak mohou významným způsobem přispět k tomu, že se v této oblasti začne něco pozitivního u nás dít a bude třeba větší poměr mladších lidí v úřadech České republiky. To by bylo super.

Proč se tady dneska scházíme? Tak téma máme jasné: Reflexe změny financování nepedagogické práce. Jsme zhruba půl roku od okamžiku, kdy tato poměrně významná změna vešla v účinnost. Víte o tom sami, že se o ní nejenom hodně debatovalo předtím v tom loňském roce, že se na to různily samozřejmě názory na to, jakým způsobem je provedená, zda má být provedená, kdy má být provedená, za jakých podmínek. Ta debata v tom veřejném prostoru byla poměrně silná, samozřejmě doprovázená i tím, jaké byly kolem toho takové ty konotace, které se týkaly pak toho reálného finančního zajištění. Ale každopádně zákon platí, nepedagogičtí pracovníci byli převedeni pod kuratelu zřizovatelů a dneska je to prostě holý fakt, se kterým se školy a školská zařízení nějakým způsobem během toho prvního půl roku popasovaly.

A to je také vlastně hlavní důvod toho, proč jsme si dovolili tuto konferenci zorganizovat a připravit a pozvat vás na ni, protože jsme chtěli po tom půl roce dát prostor první nějaké, řekl bych, orientační, spíše diskuzi o tom, jak se s tímto novým fenoménem, který ve školství máme, popasovali jak zřizovatelé, tak samozřejmě školy samotné. Ministerstvo školství, které bylo nositelem té změny v loňském roce, k tomu není samozřejmě llhostejné. Jde pořád o vzdělávání, jde pořád o zabezpečení toho, co je nejenom naší povinností, ale toho, čemu se chceme co nejlépe věnovat. A proto si chceme také dneska sejmout nejenom první reakce, první příběhy o tom, jak se s tím popasovali u nás doma, ale dát i prostor na nějakou, řekl bych, otevřenější debatu o tom, jakým způsobem se s zabezpečením a se změnou financování nepedagogické práce v České republice má té práce dál.

Možná připomenu některé důvody, které vedly v loňském roce Ministerstvo školství k tomu, že přistoupilo k té změně financování. Ty jsou v podstatě vedené v těch dokumentech, které doprovázely tu legislativní změnu. Byla to snaha o více prostoru pro řešení odpovídajících místních podmínek, lepší znalost místních potřeb a podmínek, jak zabezpečit nepedagogickou práci ve školách, větší flexibilita při zajišťování provozních a podpůrných činností, možnost využívat sdílené služby mezi školami a zřizovateli, užší spolupráce mezi řediteli škol a zřizovateli, nebo také posílení odpovědnosti zřizovatelů za fungování škol. Já bych chtěl možná podotknout, že jakkoliv je s tím hodně spojené to, že jde o změnu financování, tak ve své podstatě úplně nejde jenom o změnu financování. Ono je to ve své podstatě i něco, co se prostě do toho života té školy nějakým způsobem promítne, protože najednou ten ředitel bude i tuto oblast muset nějakým způsobem se svým zřizovatelem řešit. Samozřejmě se tím i promění to, jakým způsobem, nebo kolik je nepedagogů v té dané škole, jakým způsobem budou fungovat. A samozřejmě, tak jak jsem měl možnost zaregistrovat, v různých částech České republiky i zřizovatelé sami se v té nové situaci zorientovali nebo zorientovávají a přicházejí s naprosto neotřelými nápady a možnostmi, jak tuto věc nově, nově po té legislativní změně řešit a uchopit.

A to samozřejmě přinese úplně jiné situace, jiné tenze, jiná vzrušená setkávání mezi zřizovatelem a ředitelem školy, jakým způsobem to zrovna u nás budeme řešit, jakým způsobem se s tím popasujeme. Já jsem to chápal tak, jakkoliv samozřejmě to provedení mohlo budit v mnoha případech různé emoce, včetně těch negativních, i s ohledem na to, že to probíhalo v takovém, řekl bych, trochu kvapíku, tak že jde o změnu odpovědnosti za provozní a podpůrné činnosti na úroveň, která je školám nejblíže, a to byla asi ta prvotní, doufám, že i ta původní myšlenka věcná, která stála na začátku toho, co se má řešit.

Já bych na úvod, protože jsme stále ještě v tom úvodním bloku, teď k sobě pozval kolegyni a kolegu z MŠMT: paní ředitelku kabinetu ministra Pavlu Katzovou a pana vrchního ředitele sekce ekonomické a legislativní pana Pavla Křečka, aby na úvod konference si jim dal prostor za toho, kdo dnes tuto konferenci organizuje, to je za MŠMT. Tak poprosím ještě o ten druhý mikrofon, protože jsme příznivci mimo jiné i tandemové výuky, takže zkusíme rozběhat i dva mikrofony, dostat to tady do tandemu. A já se stáhnu stranou, protože v tandemové výuce zpravidla ten učitel nebývá úplně přítomný. Ne, asistent, asistent pedagoga, to je pravda, to já úplně nejsem, na to nemám kvalifikaci a nikam jsem se nějak nestihl přihlásit do žádného kurzu. Tak, máte slovo.

Pavel Křeček, vrchní ředitel sekce ekonomické a legislativní MŠMT

Dobré ráno i ode mě, vážené dámy, vážení pánové. I ve mně to pozvání vyvolalo rozpaky. Na druhou stranu, jak kolegové, kolegyně ze středního článku spočítali, tak za ty poslední dva roky jsme se potkali s tisíci z vás. A myslím si, že prakticky na všech těch fórech, kde jsme měli možnost se potkat, tak ta debata byla konstruktivní a směřovala k tomu, že jsme vlastně hledali řešení toho nového problému, který nastal.

Myslím si, že vlastně jednou z těch změn, kromě toho financování, které tady pan moderátor zmiňoval, tak také bylo spíše vystavět mosty mezi zřizovateli a řediteli škol než stavět nějaké bariéry. Tak i můj dojem z těch všech různých fór byl ten, že chodili často společně zástupci zřizovatele, často starosta se svým ředitelem, a vlastně chodili na ta fóra společně. Tak věřím, že i to je jeden z výsledků toho dneška. Takže myslím, že to je jedna z věcí, kterou také nám ta změna přinesla – trošku věcnější debata mezi zřizovateli a řediteli, ta debata o tom vlastně, jak ta škola funguje, jak má fungovat, jak vlastně zřizovatel si představuje fungování té školy.

Asi nemá cenu se tady úplně pokoušet popisovat změnu, která nastala, to už tady pan moderátor trochu zmiňoval. Vy se samozřejmě už s tím půl roku nějakým způsobem potýkáte poté, co jste se na to chystali v tom minulém roce. To, co já bych tady zdůraznil, je, že ta změna také přináší to, že obce a školy nejsou závislé na tom, jak se rozhodne o použití peněz na úrovni té centrální vlády, ale vlastně ta změna přinesla to, že jsou v zásadě závislé obecní rozpočty pouze na tom, jakým způsobem se vlastně vybírají daně. Takže to je za mě mnohem větší jistota než každoroční dohadování o státním rozpočtu.

A myslím si, že všichni, jak o tom mluvíte, i ty debaty k tomu příštímu roku, tak ta debata o alokaci prostředků ze státního rozpočtu nebude vůbec jednoduchá. Pak, z téhle debaty, je ta nepedagogická část ochráněna, tak to já si myslím, že je taky podstatný vklad. Byť samozřejmě je to změna, která nastala, každý tu změnu vnímá jinak. My jsme se snažili spíše sami debatovat o tom, zda to máme brát jako příležitost, nebo zda to máme brát jako hrozbu. Byť samozřejmě pro učitele to tak velká změna nebyla, velká změna je to pro řadu zřizovatelů, kteří se musí nově zabývat věcmi, kterými se v minulosti nutně zabývat nemuseli nebo se jimi nezabývali. Takže pro ty zřizovatele to je definována mnohem větší změna než pro samotné ředitele škol.

Já se těším každopádně na to dnešní vyhodnocení, na tu dnešní debatu, na tu zpětnou vazbu, kterou od vás budeme mít. Chci se k tomu samozřejmě i případně jako ministerstvo dopracovat. A také jsem tady chtěl zmínit ještě jenom nějakou reflexi vlastně z těch dat, která jsou za ty první měsíce letošního roku k dispozici. Samozřejmě těch dat není mnoho za ty první tři, čtyři měsíce, nicméně nenastal, nenastalo žádné velké propouštění v řadách nepedagogických zaměstnanců ve školách, je tam pokles zhruba o jedno procento, ale samozřejmě musíme vidět i to, že nám klesá demografie ve školách. Takže tam není žádný významný pokles v rámci té zaměstnanosti ve školách. A zároveň také nedošlo k tomu, že by nepedagogičtí pracovníci přišli o peníze na svých platech, naopak ten průměrný plat za to první čtvrtletí ve školách nepedagogů vzrostl zhruba o čtyři procenta. Takže nepotvrdily se ani ty obavy z toho, že by nepedagogičtí pracovníci přišli o své adekvátní platy, o své platy. Takže to se v těch datech neprojevuje, ukazuje se naopak, že vlastně ta situace je stabilní a že jste se s tím jako zřizovatelé s tou změnou poradili.

Nepochybně stále je ta debata o tom, jestli těch peněz v rozpočtu na dnešní den není málo nebo mnoho, tak samozřejmě na to jsou pohledy různé. Ministerstvo financí na to má jasný názor, zřizovatelé na to mají také svůj jasný názor. Tak to je samozřejmě debata nekonečná, kterou budeme tady samozřejmě dneska i taky moci spolu debatovat. Ale nezdá se z těch čísel, že by nějaká, že by nastala nějaká katastrofa, kterou někteří se snažili prezentovat v tom minulém roce. To, že to je nepochybně zátěž pro vás, jak to tady pan moderátor zmiňoval, to tak je, a proto se vám snažíme s tím pomoci. Kolegové ze středního článku myslím, že jsou v kontaktu skoro se všemi z vás, takže ta změna je podložena i na tu podporu z naší strany. A o něco více o příštím roku, tak k tomu přidám, asi předám slovo Pavle, aby případně řekla něco k té budoucnosti.

Pavla Katzová, ředitelka kabinetu ministra školství, mládeže a tělovýchovy

Takže dobré ráno i ode mne. Jak řekl Pavel, moje úloha v tomto tandemu je podívat se velice krátce do budoucnosti. Neřeknu asi nic nového, když připomenu, že klíčovou osobou pro kvalitu vzdělávání poskytovaného v každé jednotlivé škole je ředitel školy, respektive širší vedení školy. Ředitel školy je protou osobou, na kterou musíme na úrovni jak státu, tak, jak řeknu za chvilku, i na úrovni zřizovatele upřít tu pozornost – na jeho profesní rozvoj, podporu tak, aby mohl tu svoji práci dělat dobře, soustředit se na ten pedagogický proces a kvalitu pedagogického sboru a žáků.

My jsme na úrovni státu teď dokončili například ten kompetenční rámec ředitele školy, který poprvé jasně řekne, jaké kompetence od toho ředitele školy očekáváme jako stát, na co se má ředitel školy ve své činnosti, funkci soustředit. A zároveň tím vlastně říkáme, jakou podporu a podmínky pro to potřebuje jak od státu, tak zejména od toho zřizovatele. Protože tím nejbližším parťákem a partnerem ředitele školy je zřizovatel. Ta změna, o které tady dnes budeme mluvit a kterou budeme reflektovat, tohle ještě posílila, protože dala zřizovatelům do ruky další nástroje k řízení, vedení toho vzdělávacího systému na úrovni území dané obce, respektive kraje.

My s tím musíme pracovat, musíme to akceptovat, nemá cenu o tom nějakým způsobem polemizovat a naším úkolem je na to nějak navázat a říct i konkrétněji, co přesně od toho zřizovatele očekáváme, jak má vytvořit, jaké podmínky má tomu řediteli školy vytvořit pro to, aby tu práci mohl po té finanční, organizační, personální stránce dělat dobře. Což v našem decentralizovaném systému zároveň znamená, že musíme hledat nové nástroje, jak odstranit bariéry pro větší spolupráci zřizovatelů, pro sdílení některých služeb, činností, jak vytvářet podmínky pro to, aby i zřizovatelé měli kvalitnější a profesionálnější personál pro to, aby mohli partnersky s tím ředitelem školy debatovat nejenom o těch provozních a investičních záležitostech, ale i o tom vzdělávacím procesu na území té obce či kraje jako takovém.

Takže to je ta příležitost, kterou v té změně vidíme – jak na to navázat, jak to nenegovat, ale vlastně posunout dál k tomu, o co nám jde, věřím, všem, to znamená o to kvalitní vzdělávání pro děti na celém území České republiky. Což zní jako klišé, ale je to vlastně tak. Děkuji a těším se na tu dnešní diskuzi.

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Jo, já moc děkuju ještě jednou paní ředitelce a panu vrchnímu řediteli za úvodní slova k tématu dnešní konference. A protože tady nejenom s námi budou celý den, ale účastní se také závěrečné debaty, závěrečného kulatého stolu, tak z jejich strany pak určitě budete mít možnost jejich nejenom názory poslouchat a odpovídat, ale případně i se na něco konkrétního zeptat, tak jak v průběhu konference bývá zvykem.

Tak, my se pustíme do bloku číslo jedna. Tak mi dovolte pár organizačních věcí, nebuďte se, bude to rychlé. Konference je rozdělená do čtyř tematických bloků, po každém z nich následuje diskuze. Po celou dobu konference máte možnost pokládat dotazy i v anonymním režimu v QR kódu, který se průběžně objevuje na plátně a na vytištěných programech, takže není problém se k němu dostat. A ty dotazy a v anonymním režimu se pokusíme nějakým způsobem v průběhu konference nejenom zpracovat, ale pracovat s nimi v těch jednotlivých blocích. Upozorňuji na jednu věc, která bývá také obvyklá a platí i pro naši konferenci, že z konference bude pořízen záznam, který bude následně zveřejněn na metodickém portálu edu. cz.

Dobrá zpráva je, že program počítá se dvěma coffee breaky, což je docela dobrá zpráva, myslím, že pro všechny, možná nejvíc pro mě, a to po prvním bloku a po třetím bloku. A pokud se nepletu, tak je tam i nějaký oběd, tak je to taky dobré. Čili po této stránce byste neměli také strádat. Během přestávek doporučuji využít některých z doprovodných programů, prvků programu. Upozorním zase na to, jsou to konzultační koutky s kolegy ze středního článku pro dotazy ekonomického, právního, metodického zaměření. Jsou označeny při východu z této místnosti vlevo i vpravo po schodišti do mezipatra, takže upozorňuji na to, že pokud vás něco buď už teď trápí, nebo jste sem přijeli s nějakým konkrétním problémem, který řešíte, jsme připraveni se s vámi o něm popovídat a pomoci vám nalézt řešení. Pak je tam sekce posterů „Příklady z praxe“, prostorů s občerstvením. Jsou rozmístěny nástěnky, na kterých naleznete několik praktických příkladů změny financování. Pak je tam také tabule „Naše výzva a řešení“, kde najdete fixy, lepící bločky a zkuste nám odpovědět na otázky, s čím v praxi bojujete nebo co se vám osvědčilo, a tyto odpovědi pak dáme pak dáme na tuto dáme na tuto dáme na tuto tabuli.

A poslední, networking. Máme barevně rozlišené jmenovky, tak bych na to chtěl upozornit, které jste obdrželi, a naleznete je včetně definice názvu workshopu, na který jste se při registraci přihlásili. A jsou také barevně rozlišené dle funkce, jakou zastáváte. Jinými slovy řečeno, zda jste tady za zřizovatele, zda jste ředitelem či či ekonomem. Rád bych vás upozornil i na těch příkladech dobré praxe, že je tam uveden také příklad ze základní školy Bratří Fričů v Ondřejově. Já s touto školou nemám nic společného, je to pouze prostá shoda jmen, a kromě toho já se píšu s tvrdým i, takže opravdu s tím nemám nic společného. Přesto si s kolegyněmi pak řekneme, proč zrovna tuhle školu vybrali a zavěsili ji na nástěnku. Tak doufám, že jsem tím vzbudil alespoň u někoho z vás drobný zájem na tento příklad praxe v této základní škole, který je tam popsán. Tak se tam běžte třeba podívat.

Tak to je k tomu úvodnímu, co nás čeká, co nás nemine, v jakém čase. Budeme se snažit skončit, jak říkám, zhruba kolem 15: 30 dnešní setkání.

Blok 1: Realita po půl roce

A pojďme na první blok. První blok se jmenuje Realita po půl roce, navazuje to na to, co jsem říkal. A my bychom si v nich poslechli pět různých modelových případů, pět různých příběhů o tom, jak funguje změna financování v praxi. A já bych poprosil na tomto bloku, aby se postupně ke mně přišli řečníci v pořadí, v jakém budou vystupovat. Požádám pana Emila Kudrnovského, ředitele základní a mateřské školy Bílá Třemešná. Dobrý den, pane řediteli, posaďte se. Je to příspěvková organizace, základní škola má 240 žáků, mateřská škola 80, školní družina, školní klub, školní jídelna. Druhým vystupujícím je Luděk Soukup, místostarosta města Chodov v Karlovarském kraji. Zřizovatel příspěvkové organizace mateřská škola se čtyřmi odloučenými pracovišti (250 dětí), tři základní školy (1200 žáků), střední škola (300 žáků), základní umělecká (čtyři obory). Dobrý den, pane místostarosto. A dokonce mají i vlastní Dům dětí a mládeže. Třetím vystupujícím je Petr Čuřík, starosta obce Sulice ve Středočeském kraji. Zřizovatel mateřské školy (120 dětí), střední a základní škola (630 žáků). Dobrý den, pane starosto. Pak je tady mezi námi nebo v zápětí přijde pan Pavel Volek, starosta města Klobouky u Brna. Dobrý den, pane starosto, rád vás vidím. Zřizovatel jedné mateřské školy (96 dětí), základní škola, střední odborná škola, víceleté gymnázium s více než 1000 žáky a rovněž zajišťuje stravování pro 1000 strávníků. Zajímavostí je, že počet žáků na počet obyvatel – jestli jste zachytili, co jsem říkal – město má 2500 obyvatel a má tolik žáků k obstarání ve svých zařízeních.

A poslední, tandemem tentokrát, budou vystupující za Prahu 6: paní Marie Kubíková – ruku nepodám, vidím, že dobré vás doprovodit – vedoucí odboru školství na Praze 6. Tak, představím obě dámy: paní Marie Kubíková, vedoucí školství na Praze 6, odpovídá za oblast školství zřizovaného městskou částí, včetně koordinace činností MŠ a ZŠ, celkem 34 subjektů na Praze 6. A vedoucí oddělení ekonomiky odboru školství na Praze 6, paní Marie Vondráčková, ekonomické řízení školských organizací.

A já vyzvu pana Emila Kudrnovského s prosbou o první příspěvek. Můžete i sedět, jestli možná takhle.

Emil Kudrnovský, ředitel ZŠ a MŠ Bílá Třemešná

Já odtamtud to trošku vidím. Uvidíme, jak to bude fungovat. Dobré dopoledne. Jmenuji se Emil Kudrnovský a jsem patnáctým rokem ředitel základní a mateřské školy v Bílé Třemešné. Přijel jsem za vámi z Podkrkonoší. Bílá Třemešná je 6 km severozápadně od Dvora Králové nad Labem. Takže pokud vyštěkne nějaká dosti velká šelma v zoo, tak to slyšíme i u nás.

Já jsem ten jednodušší typ té změny, to znamená, že u nás v podstatě k žádné změně nedošlo, pouze došlo ke změně finančního zdroje. Takže financování nepedagogů nejde přímo od státu přes kraj, ale prostřednictvím RUD (rozpočtového určení daní) od státu jde do rozpočtu obce a obec nám dává tu subpremii. Vzhledem k tomu, že byly zrušeny ty mzdové limity nebo úvazková limita, a věděl jsem, že ty úvazky tam můžu takhle nahodit. Negativní dopad toho předchozího stavu byl ten, že jsme v podstatě poslední rok (v 2004, 2005, už se to stahovalo na 2004) dopláceli na nepedagogické pracovníky 2 miliony Kč z peněz na pedagogy. Takže to nebudu dál komentovat, prostě to tak bylo, a využili jsme některých věcí a samozřejmě financování nebylo jenom z těch z těch peněz na pedagogy.

Stávající stav: 66 dětí v mateřské škole, od září budeme mít 80. Základka těch 240, tam to kolísá, záleží na tom, jak se děti dostanou na víceletá gymnázia. Pokud ten stav s těmi víceletými gymnázii bude pokračovat, tak zvažuji o tom, že zřídím nějaké lyceum u nás, aby mi ty děti neutíkaly takhle do Dvora, protože 80 % pedagogického sboru má aprobaci i pro vzdělávání na střední škole.

Tak, zpátky k těm nepedagogům. Máme asi 16 nepedagogů, 15 v úvazků. Je to stávající stav zaměstnanců je asi 57, začínal jsem před těmi 15 lety s 27 zaměstnanci, teď jich je 57, takže nějaký progres tam byl. Měsíčně to dává asi 600 000 včetně odvodů, 7, 2 milionu ročně v hrubém včetně odvodů, bez odměn. Na odměny se prostě nějakým způsobem musíme najít peníze někde jinde, to znamená, že řešíme dotace, řešíme hospodářskou činnost, řešíme nějaké výnosy a tak dále. Hlavní struktura těch pozic nepedagogů: hlavní tři jsou hospodář, který má na starosti v podstatě veškerý ansámbl kromě školní jídelny, a vedoucí školní jídelny, a samozřejmě kůra, která patří mezi ty platově dále ohodnocené, je účetní, hlavní účetní. Takže člověk, který má na starosti těch 45 až 50 milionů obratu ročně.

Obrazově, když se to začne zprava: pavilon odborných učeben se základní školou, nahoře tělocvična sportovištěm, přesměr směrem na severozápad je to mateřská škola (tři třídy) a školní jídelna. Asi tak. Je u toho nějaké ještě arboretum, stromy, vstupní školní zahrada, školní družiny a tak dále. To asi je všude stejné.

Ta první zkušenost z letošního roku je taková, že zatím jedeme podle plánu. Vím, že ještě některé nepedagogické pozice mám kryty šablonami a vím, to tvořilo vlastně rezervu na případné odměny. Co byl oříšek nebo oříšek, který jsme neřešili, ale byl oříšek, tak byly odměny. Takže ostatní neinvestiční výdaje, tam se mi nepodařilo vytvořit nějakou rezervu v provozních prostředcích, ale vím, že zbytek mi takhle půjde ze šablon a nebo z doplňkové činnosti a z výnosů. Pro příští rok tam je zase nějaký progres a ten nám vykryje celou tu částku, kterou potřebujeme. Stát posílá nějakých 300 až 400 000, reálná potřeba byla mezi 600 až 700, to znamená, že vždycky jsem to vykrýval ještě něčím jiným a tak to prostě je.

Jaký bude odhad na příští rok? Budeme se stále držet toho RUD podle stávajícího počtu, abychom měli mít o nějakých 200 až 400 000 navíc. Otazníkem nad tím je, jestli tam bude ještě stále bonus pro ty menší školy, který činil asi 360 000 Kč. To je taky otázkou na někoho jiného dnes. A jinak ta struktura bude podobná, to znamená, že dojde k tomu, o co se navýší RUD, tak o to navýšíme odměny a platy pravděpodobně zůstanou zachovány, a to je druhá otázka – jestli se bude zvedat minimální mzda a tím pádem i zaručená, protože to bude mít potom vliv na to na plánování příštího roku rozpočtu. Tohle to bychom potřebovali vědět ideálně – větší školy plánují do konce září, předávají zřizovateli podklady pro rozpočet, nám na venkově to stačí v listopadu. To asi k tomuhle.

Jinak jsme domluveni se zřizovatelem, že RUD – to, co dostaneme v rámci RUD, dostane škola na provoz včetně mezd nepedagogů. To, co je nad rámec, jsou investice. Investice jdou za zřizovatelem. Většina investic je investice do nemovitostí, to znamená, že to jsou jejich budovy, o ty se prostě oni budou nějakým způsobem starat a rozvíjet to. To souvisí samozřejmě s odpisy, ze kterých se vlastně plní ten investiční fond, a samozřejmě pak i větší investice, které – já jsem si myslel, že to bude poslední investice, tak vidím, že to není pravda, protože bez investování se dál neposuneme.

Takže za mě, to RUD by mělo plně pokrýt provozní náklady včetně platů nepedagogů. A my vlastně po tom prvním roce, v tom září, vlastně bude ve třetím čtvrtletí vyhodnocení, tak si řekneme, domluvíme se se zřizovatelem, jak to, jak to uchopíme a jak efektivně v příštích letech prostředky RUD využijeme. Jak na, a to nejde jenom o tu ty výdaje a příjmy, ale i o příjem a v souvislosti s tím dalším rozvojem, strategickým rozvojem školy a případnou možností a alternativou využití i svazkové školy. Tomu se zatím zřizovatelé brání, byť my ředitelé – protože v okolí mám asi další tři podlimitní školy, které, které nějakým způsobem jedou mezi 100 až 120 dětmi na základní škole, což je fajn mít tam v tom daném v té obci nějakou takovou školu, ale my dobře víme, že minimálně pro ten provozní systém je to zbytečný luxus a je to neefektivní.

Ta změna za mě je to pozitivní záležitost, zřizovatel se více zajímá o ten provoz té školy. To přece my jako ředitelé chceme a potřebujeme. To financování platů nepedagogů bude spravedlivější podle počtu dětí, to znamená, že všichni jsou motivováni k tomu, aby došlo ke zvyšování kvality škol i k rozvoji obce. Takže já si hlídám i demografii těch okolních obcí. To znamená, že v našem spádu má asi 1350 obyvatel, spád je vícenásobný (50 % dětí dojíždí) a co se týká základní školy, tak teď neustále se zvyšuje podíl nespádových žáků, teď máme asi 20 %. Což nám zase samozřejmě pomáhá, pomáhá a pomáhá u toho financování toho provozu a v současné době o to více. No a vždycky bylo tabu, že zřizovatel přidával něco na platy, takže to teďka už tabu není, protože navýšení příspěvku školy na osobní výdaje je dáno v podstatě zelená, vzhledem k tomu, že zřizovatel chce, aby se nepedagogičtí pracovníci měli lépe, než když byli placeni státem, tak jim nabídl nějaké navýšení (1–2 miliony). To jsem s poděkováním odmítl s tím, že si zatím vystačíme s tím, co máme, a ať to raději investuje do té školy tak, aby se zlepšovala pověst, kvalita a tak dále, a tím pádem i v příštích letech se udržel ten počet dětí a žáků v těch našich školách.

Flexibilita ta je jasná a ubylo nám administrativy určitě. Jo, nemusíme tolik dokazovat a hlavně kučitelný ty fixní finance, to znamená, že v podstatě tímhle krokem se se stane přiblížit k tomu, že se učitelé skutečně budou mít těch 130 % té průměrné mzdy.

Tak, přemýšlím, jestli jsem na něco zapomněl. Tohle na to, to představu, asi ne. (Smích ze strany moderátora) Tak já vám, pane řediteli, pomalu už poděkuju. Akorát vám to vyšlo, moc děkujeme. Děkuju.

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Požádám o druhý příspěvek pana místostarostu města Chodova, pana Luďka Soukupa. Děkuju.

Luděk Soukup, místostarosta města Chodov

Tak, dobré dopoledne, dobré dopoledne i ode mne. Já děkuju moc za pozvání na tuto konferenci, nicméně nevím, jestli úplně tematicky budu ladit do toho, protože ty změny, které na financování přineslo, financování nepedagogů, tak u nás probíhaly de facto nějakým slučováním už dlouho předtím, než k tomu došlo.

A já k vám přijíždím z Karlovarského kraje, z města Chodov, který má zhruba 13 000 obyvatel. Historicky počet obyvatel, jak to tady zaznělo s demografií, kolísá, padá, asi je to všude, že bohužel z těch Sudet a z těch příhraničních regionů odcházejí nám děti do těch velkých měst, do středu Čech, do středu Moravy a vlastně ti kvalitní lidé nám tam už potom nezůstávají. My se snažíme udělat maximum pro to, aby se jim tam dobře žilo, aby tam chtěli žít, aby to fungovalo.

Město Chodov zřizuje tři základní školy, původně čtyři. Měli jsme kdysi, když počet obyvatel a okolí sahal k nějakým až 20 000, s přilehlou aglomerací 20 000 lidí, tak jsme měli devět pracovišť, devět mateřských škol. Dneska máme jednu mateřskou školu a čtyři odloučená pracoviště. Máme tam nějakých kolem 350, 350, 370 dětí, kolísá nám to v mateřské škole. V základních školách v těch třech máme 1000, 1200 žáků, Dům dětí máme, máme Základní uměleckou školu (asi 500 žáků) a nově jsme zřídili městskou střední školu – Technické lyceum jsme zřídili, tak aby právě nám ty děti tam zůstávaly a vzdělávaly se lépe na pořád.

Já to trochu pojmu jinak než vlastně můj předřečník, protože ten hovořil jako ředitel. Já to chápu, já jsem sám původně pedagog, nicméně 12 let pracuju jako místostarosta, který má na starosti školství v naší obci. A mě trošku vždycky zaráží, a vím, že to tak někde je, že jsou to ty hranice – oni, ti na městě, ten zřizovatel, a my, ta škola. Já bych byl rád, aby jednou to fungovalo jako dohromady, aby to bylo prostě pojatý. A beru to tak a u nás ve městě to beru, že já jsem sice v tom vedení toho města, ale mám zodpovědnost za všechny, co pro to město něco dělají, ať už to jsou, ať už je to poslední uklízečka, která je důležitá, školník, ženy, co vaří v jídelně, ale jsou to zaměstnanci našich technických služeb, kteří uklízejí. To znamená, to jsou všichni, beru, že jsme všichni jedna parta, snažíme se to město posouvat.

V tom školství je to jasné, nemělo by to být vlastně kategorizovaný – za tohle zodpovídá za investice, za budovy zodpovídá zřizovatel a tohle děláme my jako učitelé. Já sám jako učitel vím, že ty peníze si zaslouží kolegové, měli by dostat víc samozřejmě zaplaceno, ale přesně tu školu tvoří všichni. Tvoří to přesně i ta uklízečka, kterou jsme teď získali jako zaměstnance jako zřizovatelé a samozřejmě se s tím musíme popasovat. Nechceme jít tou cestou, že bychom tu službu outsourcovali, protože přesně ti lidé vytváříme nějaká pracovní místa, mají k tomu nějaký vztah. Ty lidi se mezi sebou znají, ať už to jsou uklízečky a nebo to jsou pedagogové, učitelé, kteří mají vysokou školu, ale všichni pracují na jednom společném úkolu a to je vytvořit skvělé prostředí, kde se jim bude dobře uklízet, žít, pracovat, ale zároveň tam rádi budou chodit ty děti, budou tam chodit ti rodiče na nějaké společné aktivní dny. A tohle si myslím, že je cílem vlastně nás všech.

My jsme před x lety zřídili to, co jsem vám říkal, sloučili jsme vlastně čtyři mateřské školy, které byly samostatné příspěvkové organizace, do jedné. Je to jasné, je to jednoduché, je to jedno účetnictví, jedna hospodářka. Na ty čtyři pracoviště jsou to dva školníci, nemusí to být čtyři školníci. Ty uklízečky na každém pracovišti jsou, to je jasné, ale ta úspora určitá za ty nepedagogické pracovníky tam nepochybně je, to je, to se musí prokázat.

Co se týká úplně nejčerstvější zkušenosti, před dvěma lety jsme sloučili dvě základní školy. Jedna byla klasická základní škola, druhá vlastně byla základní škola, která měla normální žáky, ale měla i žáky, které vzdělávala podle paragrafu 16, to jsou žáci s nějakými potřebami specifickými, poruchami učení. Vyplývalo to z toho, že jedna základní škola měla dostatečnou kapacitu, byla zaplněná, když to řeknu, ze dvou třetin a ta druhá, ta praktická, když to takhle řeknu, i když praktické školy dneska nejsou, tak ta byla naplněná po strop a měli jsme tam žádosti, žádosti všude od nás z města i z okolí, ale nedalo se rozšířit tu kapacitu, nebylo kam, nebylo kam přestavět. Tak jsme prostě šli tím krokem, z ekonomického důvodu, pojďme to sloučit, pojďme vytvořit jedno zázemí, jedno pracoviště, kde někde místo je, tam místo není a samozřejmě znamená to propojit i ty kolektivy pedagogů, nepedagogů, pojďme pracovat na tom stejném.

Tohle proběhlo před dvěma lety, musela tam proběhnout nějaká samozřejmě stavební úprava, stavební část, abychom to tam mohli sestěhovat, protože samozřejmě ty menší kolektivy potřebují menší učebny než klasické základní školy. To proběhlo v loňském roce a, když to řeknu, od září minulého školního roku – my teď budeme mít za sebou první školní rok, kdy došlo k opravdovému sestěhování těch dětí a vlastně už to probíhalo v jednom v jednom areálu. Takže ta zkušenost ukazuje, že to bylo správné nejenom z ekonomického hlediska, ale když to vezmu i ze školského, z inkluzivního, protože děti, které z běžné základní přešly rodiče, že chtějí se nechat zapsat do toho vzdělávání podle paragrafu 16, tak najednou tam místo bylo, začaly chodit do jednoho kolektivu. Pokud to dítě se ukazuje, že po nějaké době bude moct být přeřazeno do normální výuky, tak to může normálně proběhnout v rámci jednoho areálu. Tady jednoznačně taky úspora, co se týká samozřejmě účetních.

To, co se snažíme vytvořit, původně jsme měli ty čtyři ty základní školy a částečně nám to fungovalo, nicméně vždycky je to spjaté s osobou. IT technici – víte, jak je to specializovaná profese, takže sehnat někoho a ještě ho zaplatit tak, aby pracoval na těch základních školách, je těžké a všichni utíkají do soukromého sektoru. My jsme takový tým měli, takovou osobu, která vlastně byla ochotná pracovat, poskytovat ty služby pro všechny čtyři školy. Bohužel, jak jsem říkal, je to spojené vždycky s osobou nějakého člověka, ten odešel, se ukázalo po čase, že odešel do soukromého do soukromého sektoru. Teď budeme hledat dál. Takže i tyhlety služby vlastně se dají se dát udělat tak, že to vykonává, vykonává jedna osoba nebo jeden tým, jedna kancelář, a to celé zajišťuje, dá se na tom ušetřit. To znamená, spíše asi takhle jako příklady pozitivní praxe něčeho, co je zavedeného.

Co se týká vlastně té reformy, tak čísla ještě pořádně nejsou jasná, nicméně asi tam nebude problém se s tím nějak popasovat, nějaké finance samozřejmě od státu od státu přijdou, tak to je i vlastně se změnou tarifu, která přišla na ty nepedagogické pracovníky v březnu, když to řeknu, od dubnové zvýšení, tak jsme se s tím taky museli popasovat, protože propuštění si myslím, že je ten poslední krok. A outsourcovat to za mě asi úplně nemá smysl, protože ta vazba vlastně k tomu, k tomu ta loajalita k tomu svému zaměstnavateli tam je tam jasná, a buďme rádi za to, že za ty mzdy, které jsou, že to ti lidé ještě chtějí dělat.

Děkuju pěkně, panu místostarostovi. Tak, to byl pohled z další části České republiky, zaslouží si určitě potlesk. (Potlesk)

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

A prosím pana starostu obce Sulice o další pohled. Tentokrát se podíváme ze Středočeského kraje, do obce Sulice.

Petr Čuřík, starosta obce Sulice

Dobrý den, já děkuji za možnost tady prezentovat to, jak to děláme u nás, a rád se podělím i s vámi o náš model. Obec Sulice se nachází, jak vidíte, ve Středočeském kraji na okrese Praha-východ. Jsme vlastně hraniční obcí s okresem Praha-západ. Žije u nás zcela prokazatelně zhruba 4000 obyvatel, bohužel jich je hlášených pouze nějakých 2800. Z toho vlastně vyplývá to, že ročně v rámci RUD a daňové ztráty vychází nějakých 20–25 milionů Kč, které bychom měli mít, ale nemáme. Takže to je jenom k zamyšlení našich vrcholových politiků. Já na to poukazuji již 16 let, co jsem starostou, že tohle je špatně, že u nás lidé žijí, ale trvale hlášení jsou ve většině případů v Praze. Někdo z důvodů finančního úřadu, někdo z důvodů parkování, každý má svoji výmluvu, ale nás to stojí, jak říkám, víc jak 20 milionů ročně. Máme čtyři obecní části, což je další trošku oříšek v rámci třeba přepravy dětí ve školách.

Když se podíváme naši organizační strukturu, tak my jsme vlastně zřizovatelem dvou příspěvkových organizací a zakladatelem dvou společností, v kterých má obec 100% vlastnický podíl. Jedná se o mateřskou školu, střední školu a základní školu Sulice, společnost Apetito (zařízení školního stravování) a CFSTS, to jsou naše technické služby. To jediná organizace, které já se dnes věnovat nebudu, možná jen okrajově to, že pro ně vaříme. Počty zaměstnanců tady už rámcově vidíte, v mateřské škole je to nějakých 35 zaměstnanců, 33 až 35 podle toho, podle sezóny, jak by se řeklo. Ve škole, v Apetitu jsou ty počty tam uvedeny těch 54 zaměstnanců a 18.

Tak, teď se dostaneme k financování mateřské školy. Co se týká vlastně mateřské školy, já se takhle popojdu, abych na to lépe viděl, máme tři pracoviště a tím, že máme pavilonový systém, tak v rámci mateřské školy nám ty pavilony pracují v týmu. Na pracovišti na Želivci máme čtyři oddělení (pro 112 dětí), na Hlubočince máme dvě pracoviště, jsou poblíž u sebe. Jedno má dvě oddělení pro 48 dětí a pak máme lesní mateřskou školu, která je součástí naší mateřské školy a tam má jeden, jedno, dvě oddělení, ale jeden pracovní tým. Vidíte, že jak pracují v týmech, tak v rámci toho týmu jsou dva pedagogové, jeden asistent a nepedagog, jak se říká, pomocný, teta, uklízečka, kuchařka a podobně. V rámci vlastně celé té organizace máme samozřejmě jednu paní ředitelku, víc jich asi nepotřebujeme, jednoho sdíleného školníka a jednu sdílenou hospodářku, což stačí. Tady vidíte ekonomické finance, které jim poskytujeme. Celkový počet nenenepedagogických pracovníků je 10. To znamená školník, hospodářka a ty pomocné pracovnice každá v jednom v jednom z těch oddělení. Na mzdové náklady jim poskytujeme nějakých 4, 8 milionů, ONIV, provozní výdaje školy plus nájemné, které hradí, dohromady to dává nějakých 6, 5 milionů korun, které dostávají od zřizovatele.

Tak, když přejdeme k základní škole nebo střední škole, základní škola Sulice, tak tam je kapacita školy 630 dětí, v základním studijním programu základní školy, a 200 studentů ve čtyřletém studijním gymnáziálním směru (54 zaměstnanců). Tady už je to trošku jiné na rozdíl od mateřské školy, kdy ve škole zůstala pouze hospodářka a na půl úvazku správce IT a webových stránek. Co se týká veškerých činností, tak ty zajišťují, zajišťuje smluvní organizace, ke které se dostanu, a to je opět obcí vlastněná společnost Apetito s. r. o., která pro školu a pro celý ten školský kampus zajišťuje veškeré činnosti. Rozpočet, který poskytujeme nebo který poskytuje zřizovatel, je ve výši 3 milionů. Zase vidíme ten rozpad, kdy 1, 2 milionu jde na mzdy, 400 000 na ONIV, ostatní provozní výdaje školy 600 000 a pak jsou stabilizační benefity pro pedagogy, víceméně jsou to příspěvky na dopravné a podobně, abychom dostali co největší kvalitu k nám k nám do vesnice.

Tak, teď se dostávám k třetí organizaci, která je asi nejzajímavější, je to servisní organizace pro zejména školu. Na obrázku vidíte vlastně celý komplex školy, která se skládá ze čtyř budov, v podstatě všech propojených. Máme tam multifunkční sportoviště s běžeckým oválem, hřiště pro družinu, kroužky, parkoviště pro zhruba 80 vozidel a velkokapacitní gastroprovoz. Možná zajímavostí je to, že tam máme jurtu, ta byla svým způsobem před mnoha lety zmiňovaná jako nouzové řešení pro výuku, než se nám podařilo tedy dostavět ještě další budovy základní školy. Tady bych chtěl poděkovat státu, paní ředitelce Katzové, panu řediteli Křečkovi, kteří byli jedni z těch, kteří nám pomohli v tom spolufinancovat vlastně z investic MŠMT dostavbu školy. I tak jsme investovali z vlastních prostředků přes 150 milionů, aby ta škola mohla být dostavěná a fungovala.

Máte tady technické údaje: zastavěná plocha nějakých 3200 m², podlahová plocha 7700 m², obestavěný prostor zhruba 33 000 m³ státní prostor. Počet kmenových učeben 22, odborných učeben 11, dvě tělocvičny, běžecký ovál a multifunkční hřiště. Když se vrátím k té jurtě, nevím, zatím o nikom jiném, kdo by měl oficiálně zkolaudovanou jurtu jako kmenovou učebnu pro 24 žáků. Nám se to po třičtvrtě roce a tahanice, má sice s krajskou hygienickou stanicí, podařilo a dneska tam můžeme zcela bez problémů vyučovat a vyučujeme. Je to hodně atraktivní záležitost pro žáky i pro učitele. Kdo byl dotaz, dobrý stavební úřad? My jsme všechno doložili, předložili, včetně projektové dokumentace. Říkám, jediný problém měla hygiena, ale nakonec nenašla argumenty pro to, proč dát záporné stanovisko.

Součástí vlastně toho celého areálu je vlastní trafostanice a vlastní rozvody elektrické energie pro 10 odběrných míst. Máte to tam vyjmenované, jsou to vlastně všechny budovy školy, všechny budovy školky, nabíječky pro automobily, veřejné osvětlení a podobně. Vše je to ještě doplnění fotovoltaickou elektrárnou 99 kWp. Takže to je k tomu našemu, ta naše škola.

Co se týká Apetita, tady máte vlastně vyjmenováno a na obrázcích demonstrativně ukázáno, co vlastně všechno ta naše společnost dělá. Její samozřejmě největší částí je stravovací, stravovací služby a úklidové činnosti a recepční služby v rámci školy, energetický a odpadový hospodářství. To jsou asi nejdůležitější věci, který zajišťuje pro naši školu. Tady vidíte pohled do vlastně varny, kde se vyrábí 1500 jídel. Výhodou pro ten personál je to, že tam mají přístup denního osvětlení a i oknem můžou si otevřít okno. Moderní výrobní technologie je, vzhledem k tomu, že je to nový, tak je víceméně povinností a velice řeknu zajímavým, což běžně ve školách není, je vzduchotechnický strop od výrobce GIF, který je v podstatě skoro bezúdržbový. Můžu všem doporučit, kdybyste rekonstruovali ty šablony nahoře, co vidíte o velikosti 50 x 50 cm, v podstatě školník vyndá, dá do velké myčky, umyjete, vrátíte zpátky. Neřešíte žádné filtry, neřešíte žádné polykarbonáty a podobně. Jsou ale jiné šablony než MŠMT, ano, abych se vrátil zpátky. (Smích v sále) Vidíte nahoře takové ty nerezové kousky. (Smích v sále) Jo, tak ty naše jsou taky nerezový, myslím, že to vydrží víc než šablony MŠMT. Dobrý. Děkuju za perfektní příspěvek. Když ne zrezaví, tak je to dobrý. Ano, už jsem na konci.

Tak, tady je poslední, poslední vlastně slide v rámci stravovacích služeb, komu všemu poskytujeme. To znamená školní stravování v místě pro všechny naše žáky, pak samozřejmě vyvážíme do naší mateřské školy, také by to mělo být pro okolní obce, které nemají kuchyň, ale mají výdejny, zajišťujeme vlastně dovoz jídel, stravujeme vlastní zaměstnance a částečně seniory z obce, kteří chtějí, kteří se chtějí najíst u nás. Tady je jenom vidíte, že vlastně velkokapacitní jídelna, nápojový bar s výběrem osmi druhů nápojů, jsou to dva mléčné nápoje, dva čaje, čistá voda a tři ochucené a salátový bar s výběrem zeleniny a ovoce. Roční příspěvek zřizovatele pro činnost Apetita je ve výši 10 milionů, tady je ještě struktura vlastně počtu zaměstnanců. A to je vše. Moc děkuju panu starostovi.

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Děkujeme, moc děkujeme. Jste nás tak hezky navnadil tím salátovým barem na závěr, tak to doufám, že to nebude vypadat tak, jako u nás ten oběd tady, jestli se alespoň trochu přiblížíme standardu u vás.

Pavel Volek, starosta města Klobouky u Brna

Dobrý den. Nezlobte se, že budu sedět, ale mám po operaci kolena, tak věřím, že to všichni pochopíte.

Začnu trochu jinak než kolegové. Jak jste možná slyšeli na začátku, máme mateřskou školu, základní školu, městskou střední odbornou školu a gymnázium. Je nás zhruba dva a půl tisíce obyvatel, jsme město a zátěž na rozpočet je obrovská, protože máme dvě velké školní budovy. V jedné máme mateřskou školu a městskou střední odbornou školu, ve druhé mateřskou školu, základní školu a gymnázium.

Když byla schválena změna financování, přemýšleli jsme, jak se k tomu postavit. V zastupitelstvu města nesedí odborníci ani ministři, ale lidé, kteří mají vlastní zkušenosti ze života. Udělali jsme si proto vlastní audit a zjistili jsme, že máme přebytek nepedagogických zaměstnanců. Říkám to nerad, ale jinak to asi nešlo.

Každý chodí do práce, každý má odpracovat své hodiny a odvést svou práci. Při interním auditu jsme zjistili, že někteří zaměstnanci odcházeli ze školy o čtyři až pět hodin dříve. Zároveň jsme se podívali i na odměny a prémie. O nízkých platech nenepedagogických pracovníků se mluví často, ale méně se mluví o tom, jaké odměny se v některých případech vyplácely. Někteří zaměstnanci dostávali i statisícové prémie.

Měli jsme 35 nepedagogických zaměstnanců. Podle kalkulačky MŠMT jsme měli dostat zhruba 31 milionů korun, ale to, kolik skutečně dostaneme, poznáme až na konci roku podle vývoje ekonomiky. Když jsem si nechal spočítat roční mzdové náklady bez odměn, vyšlo to na 18 milionů korun pro těch 35 zaměstnanců. K tomu se v roce 2026 navýšila minimální mzda, což nám náklady zvýšilo o necelý milion korun.

Po dohodě s řediteli jsme museli dát sedmi lidem výpověď. Naráželi jsme přitom na otázku, kdo zaplatí odstupné, protože rozpočet byl v té době ještě krajský a školní, nikoli městský. Nakonec jsme se s řediteli domluvili, že peníze původně určené na odměny se použijí právě na odstupné.

Samozřejmě nejste v obci populární, když takové kroky děláte, zvlášť před volbami. Myslím si ale, že načasování je problém. Když přijde nový starosta nebo starostka, trvá nějakou dobu, než se v obci zorientuje. A do toho bude muset řešit slučování škol, školek a zaměstnance. My jsme to začali řešit hned od ledna 2025 a v podstatě za tři čtvrtě roku jsme se zastupiteli a řediteli nastavili, jak to budeme financovat.

Odměny budeme řešit dvakrát ročně. Ředitel nám napíše, za co mají být odměny vyplaceny, a následně o nich rozhodne rada města nebo zastupitelstvo podle toho, jak je to v obci nastavené. Jako starostové znáte zákon o obcích a povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.

Další věc, která nás čeká a kterou už jsme začali řešit, je sloučení mateřské školy. Nesplňujeme kapacitu 183 dětí, máme 96 dětí a podle demografického vývoje a spádovosti víme, že se během několika let můžeme dostat maximálně na přibližně 60 dětí. Tím se nám budou snižovat i počty ve školním stravování. Sloučení mateřské školy nám v tomto roce usnadnilo i to, že paní ředitelce končí mandát; nebude jí prodloužen a přejde jako učitelka pod základní školu.

Další, co nás v brzké době čeká, je podle mě otázka městské střední odborné školy nebo gymnázia. Souvisí to i s rozvojem víceletých gymnázií. Za sebe říkám, že bych víceletá gymnázia zrušil, protože podle mého názoru narušují systém základního vzdělávání. Když jsem studoval, bylo v okolí jedno, dnes jsou tam čtyři. Nemyslím si, že je správné jít tímto směrem.

Celkově podle našich predikcí ušetříme zhruba 5, 5 milionu korun. Sloučili jsme jídelny a udělali jednu jídelnu, kde se teď vaří přibližně 550 jídel pro žáky a asi 50 jídel pro občany. I tam ale muselo dojít k propouštění; těchto sedm lidí je součástí celkového počtu propuštěných nepedagogických zaměstnanců.

Narazili jsme také na situaci, kdy v mateřské škole propustíte člověka, protože práci nezvládá, a chcete na jeho pozici přijmout někoho jiného. Ukázalo se, že to nejde jednoduše vyřešit na škole, ale musí to převzít obec. Nikdo nám tehdy nedokázal jednoznačně poradit, jak v takové situaci postupovat, proto jsme to jako obec vzali pod sebe.

U nás rozhoduje rada města, ale máme dobré vztahy s ředitelkami škol a všechny záležitosti s nimi průběžně řešíme. To je za mě asi vše. V odpoledním workshopu se můžete ptát na další věci a rád vám odpovím.

A další tandem dnešního dne, tentokrát z Prahy 6. Představím obě dámy: Marie Kubíková, vedoucí odboru školství MČ Praha 6, odpovídá za oblast školství zřizovaného městskou částí, včetně koordinace činností mateřských a základních škol. Marie Vondráčková je vedoucí oddělení ekonomiky odboru školství MČ Praha 6. Děkujeme předem za pohled Prahy 6.

Marie Kubíková, vedoucí odboru školství MČ Praha 6, a Marie Vondráčková, vedoucí oddělení ekonomiky odboru školství MČ Praha 6

Tak krásné dopoledne z Prahy 6. Praha 6 má 34 příspěvkových organizací, 15 základních škol, 19 samostatných mateřských škol a k tomu je ještě 14 mateřských škol zařazených pod základními školami. Je to celkem 50 školských budov a 410 úvazků nepedagogů. My máme trochu výjimku, jsme velcí zřizovatelé, ale zároveň jsme se v kalkulačce MŠMT dopředu mnoho nedozvěděli, protože je tam zkrátka Praha jako jedna obec, takže predikovatelnost dat pro nás byla takový jako pohled, jak říká kolegyně, „fenstr metodou“.

Tak my jsme fenstr metodou začali v srpnu projednávat nulté čtení rozpočtu, protože u nás to musí jít s velkým předstihem, a vlastně až na začátku září jsme se dozvěděli z usnesení Rady hlavního města Prahy, kolik tak zhruba dostaneme. I proto jsme neměli mnoho času na to rozmyslet se, jakou cestou od ledna půjdeme, a nechtěli jsme jít tou cestou, že bude hrozit velké riziko s uspěcháním a s vaničkou vylijeme i dítě. V Praze se totiž velmi těžko shání nepedagogické profese, protože jejich kupní síla s ohledem na celostátní normativy není příliš velká a my si tam opravdu uklízečka ani kuchařka nekoupí ani za celý svůj život, kdyby šetřila.

Takže jsme to stanovili tak, že jsme udělali jednu dvanáctinu normativu z roku 2025. Samozřejmě napočtený i na to navýšení 9 až 12, nebylo to jenom to 1 až 8. Tak. A od dubna se situace změnila, takže jsme udělali rozdělení podle vykázaných platových inventur, o kterých jsme teď mluvili, plus jsme samozřejmě přesně napočítali úvazky a skupiny do zaručeného platu, který se zvedl, zohlednili jsme nárůst tarifů a ONIV jsme nechali podle roku 2025. Ani jsme netušili, jak budeme nadčasoví s etapou plavání. Tak. A zahájili jsme hlubokou analýzu nepedagogické práce, o které jsme tady mluvili. Zahájili jsme to tak, že jsme chodili do jednotlivých škol, vždycky tam šel zaměstnanec odboru školství plus ten, který zaměstnavatel zaměstnanec té agentury, kterou jsme si na tu, za tímto účelem našli, a ukázalo se, že nám to opravdu tvoří skvělé vztahy se školami, protože ta důvěra v naše konání se zvyšovala.

Takhle zhruba vypadaly naše platové inventury, tomu se chceme věnovat na odpoledním semináři, jak tady kolega vyzval k účasti na svém na jednom z workshopů, tak my také budeme, my jsme D a tady se potom můžeme podívat naše detaily platových inventur. A jinak formát platových inventur, to jsme neobjevili Ameriku, to v Praze funguje už historicky relativně Magistrát hlavního města Prahy to požaduje dvakrát do roka. Teď už změnou financování to nepožaduje, ale udrželi jsme tento chod, je to vždycky v lednu a v září. Za mě to má velký smysl, že je tam taky vidět ta kreativita.

Tak, tady je ukázka toho, co jsme odhalili právě v těch platových inventurách v oblasti zaručeného platu, doplatku a odměn. Je to takový legrační, teda za mě osobně smutný příběh, co to vlastně tři příklady z praxe, kdy zaměstnanec zařazený ve třídě a stupni 3/12 má tarif 21 630. Je to ještě před tím zvýšením tedy a vlastně přístup vedení školy byl různý. Někdo dal doplatek do zaručeného platu, někdo dal osobní ohodnocení a někdo to nakombinoval. Čili, že běžný měsíc mají všichni hrubý plat 26 880, což je zaručený plat pro danou skupinu. A pokud se ředitel další měsíc rozhodne, že dá 5 000 odměny, tak tady to simuluje ten příklad, že vlastně zaměstnanec, který má pouze doplatek do zaručeného platu, tak navíc uvidí přesně nulu. A vlastně nejlépe je na tom ten, kdo má osobní příplatek ve výši toho doplatku, protože ten opravdu uvidí 5 000 odměny. Takže jsme trošku nabádali školy, aby lépe pracovaly s doplatkem a osobním příplatkem, že opravdu doplatek je trošku smutný příběh, aby nám nedemotivovali ty nepedagogické pracovníky, které už tak těžko sháníme. A nebo se, aby se alespoň zamysleli více do hloubky, pokud budou dávat odměny, aby když má někdoplatek 5 000, nedali odměny 3 000.

Postup pro rozdělení finančních prostředků: jak jsem říkala, od ledna jsme rozdělili všechno jednou dvanáctinou normativu. A od dubna se situace změnila, takže jsme udělali rozdělení podle vykázaných platových inventur, o kterých jsme tady mluvili, plus jsme samozřejmě přesně napočítali úvazky a skupiny do zaručeného platu, který se zvedl, zohlednili jsme nárůst tarifů a ONIV jsme nechali podle roku 2025. Ukázalo se, že největší rozptyl je v oblasti IT. Tam jak vidíte, tak jedna škola dokázala zajišťovat IT za 100 000 a jedna za druhá za milion. Školy to o sobě ale vzájemně nevěděly, takže vlastně netušily, že jedna je nehospodárná, to znamená, že jsme je vedli k tomu, aby se nad tímto začaly hlouběji zamýšlet. A ani jsme netušili, jak budeme nadčasoví s etapou plavání.

Tak, a zahájili jsme rozšířenou analýzu nepedagogické práce se společností Edumetrik a zahájili jsme řízené dotazníky právě v oblasti úklidu, stravování, IT, provozu a správy a administrativního zajištění škol. Určitě je super, my jsme osobně opravdu chodili do každé té školy školky, jednak bylo fajn, že ty školy viděly, že se zajímáme o to opravdu, ale zároveň, že to vlastně hodnotí oči nezávislého pozorovatele, že to nejsme zase jenom my trapní úředníci u stolu. My jsme tam byli – já jsem si, pardon, dala tam funkci přicmrdávač, takže já jsem jim jenom dovysvětlovala případné nesrovnalosti a případné otázky, ale hlavní byli vlastně ten tazatel ze společnosti Edumetrik a fungovali jsme v dobrém tandemu.

Co je cílem? Cílem té analýzy a vůbec našeho snažení je, že chceme se do budoucna opravdu dostat k tomu, že nastavíme spravedlivé rozdělování tak, aby mezi sebou těch 15 + 19 škol nerivalizovalo, že někdo dostal víc a někdo míň a proč. A zároveň nechceme zavést tvrdý normativ, ale chceme zavést přirozený normativ, který vznikne sbližováním financování těch jednotlivých škol s tím, že ta specifika neustále zohledňujeme. A nechceme rozhodně neuváženými kroky tuhle citlivou oblast nepedagogů poškodit, protože prostě v Praze jich je opravdu strašně málo. Já bych jenom ještě na závěr si dovolila osobní názor, že opravdu za mě to má smysl ten převod na zřizovatele, protože opravdu jsme těm školám blíž a můžeme s nimi lépe komunikovat a na základě té analýzy se nám teďka i daří. Já mám na ně pak vždycky třeba zvídavé otázky a dokážeme jim trošku změnit úhel pohledu, protože oni jsou prostě zacyklení v té svojí škole, která už funguje daným podle nich nejlepším systémem 100 let a samozřejmě kdybychom do toho nehodili vidle, nebo ministerstvo, vláda a to je jedno, a dalších 100 let by to takhle fungovalo a nevěděli by, že vedle to funguje vlastně s jiným počtem lidí, jinak nastavený a funguje to třeba líp. Takže měníme jim úhel pohledu a myslím si, že se nám to daří. Bez války a bez bojů.

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Moc děkuju kolegyním z Prahy 6. Kdybych vám dal také drobné doporučení moderátora v zácviku: vy jste někdy moderovali a máte právě dva mikrofony, nikdy se nezbavujte toho jednoho. Strašně těžko se pak vstupuje do toho rozjetého vlaku a kolegyni nebylo jak věnovat nějakou citlivou formu slova, ale přesto jste to vzaly krásně dohromady a moc děkuju.

Máme 11: 00. Dostal jsem plus 5 minut na to, že můžu dát prostor nějakým dotazům. Já mám tady každopádně od vás z toho slida něco už odchyceného. První je – ono to teďka strašně hezky zaznělo v tom vašem příspěvku z Prahy 6 a i ostatní se k tomu dotkli: Jak pracujete s RUD a začleněním příspěvku na nepedagogické pracovníky do letošního roku, zejména s ohledem na pouze rámcové definování objemu prostředků na nepedagogické pracovníky v celkovém příspěvku?

Vy jste o tom docela, myslím, že detailně mluvili i v těch fázích. Zeptám se ještě pánů starostů, jestli k tomu nemají něco, nějakou vlastní zkušenost z toho, jestli někdo z vás nechce. Pan starosta z Hradce, ano.

Petr Čuřík, starosta obce Sulice

My jsme předpokládali nějakých asi 28 milionů, že bychom měli obdržet. Vzhledem k tomu, že jsme sice velkými zastánci toho, k čemu došlo, to znamená tomu převodu těch nepedagogů na zřizovatele, každopádně jsme nevěřili tomu, že ty peníze dostaneme. Tak jsme je škrtli o 8 milionů a rozdělili jsme necelých 20. Takže my jsme byli nedůvěřiví a bohužel prvních pět měsíců naší analýzy nám dává za pravdu, že budeme rádi, když dostaneme alespoň to, co jsme počítali, ne to, co nám bylo slíbeno. Bohužel, je to realita a myslím, že se ke mně přikloní většina těch, kteří mají modrý puntík. V té jmenovce.

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Děkuju, děkuju za reakci. Jeden z dotazů také směřoval k převodu onivek, tak to je téma, které s tím převodem samozřejmě souviselo. A uznáváme a i se tím na Ministerstvu školství nejenom zabýváme, ale případné úpravy, které bychom mohli případně navrhnout a udělat, kdyby, tak by se týkaly zejména těch součástí onivek, kde nám také podobně jako té tazatelce nepřijdou úplně logické, že i toto bylo převedeno s ohledem na jejich poslání, ať už ve vztahu k vzdělávání učitelů nebo k vybavování učebních pomůcek a tak dál. Takže to je reakce na tento dotaz.

A nyní ještě chci dát prostor do pléna vám, jestli se nechcete někdo zeptat z vystupujících na něco, co buď to od nich zaznělo, nebo vás zaujalo, nebo byste si chtěli doplnit to, co nám odpověděli, nějakou konkrétní věcí. Tak nikoho úplně dobrovolně nevidím a tak přece jenom. Mikrofon. Děkuju.

Dotaz z pléna

Dobrý den, město Český Těšín, chtěla jsem se zeptat, když jste slučovali školy, jak jste pochodili u stavebního úřadu?

Luděk Soukup, místostarosta města Chodov

My jsme slučovali, ale to nebylo vlastně úplně na zelené louce. To znamená, že my jsme ty děti vlastně převedli do jednoho objektu, jsme převedli děti z nevyhovujícího kapacitního objektu a tam bylo vlastně kapacitně dostatek místa. Školní jídelna v tom areálu byla koncipovaná na nějakých 1200 lidí a v té době tam chodilo asi 450 dětí, takže tam nebyl vůbec problém s hygienou ani se stavebním úřadem, protože kapacitně ty budovy vyhovovaly. Pouze se tam musely dodělat nějaké příčky, jak jsem říkal, pro ty menší třídy pro ty děti se speciálními poruchami, ale to bylo v rámci vlastně běžných stavebních úprav, které nevyžadovaly stavební povolení, ani ohlášení. Takže po této stránce to bylo relativně jednoduché. Horší to bylo samozřejmě s tou s tím sestěhováním těch pomůcek, to si dokážete představit, co ta škola za těch x let nashromáždí, a teď to tam všechno dostat, to byl spíš ten největší problém. Děkuji.

Blok 2: Expertní pohled - co z toho plyne

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Vítám vás u bloku, který si dal do vínku expertní pohled, aneb co z toho, co z toho plyne. A cílem tohoto bloku je nejenom navázat na to na předřečníky, kteří vystupovali v tom předchozím, na ředitele, na starosty, místostarostu, pana místostarostu a další, ale i trochu dát nějaký vnější pohled na to, o čem se dneska na této na této konferenci bavíme. Já začnu velkým poděkováním vám všem, kteří jste nejenom v relativně krátkém čase, ale i s ohledem na jistou míru ochoty sdílení svých vlastních dat, v uvozovkách, jste nám vyplnili dotazník a pomohli jste ve své podstatě udělat takový první screening názorů a pohledů na věc účastníků dnešní konference. Sešlo se jich poměrně hodně, takže za to chceme moc poděkovat. Samozřejmě platí, že čím více vyplněných dotazníků, tím teoreticky i prakticky snad reprezentativnější pohled na věc, ale o tom podrobně budou mluvit řečníci v tomto bloku a zejména hned ten první. Já nicméně, když dovolíte, dnešní řečníky na bloku číslo dva nejdřív představím.

První z nich je pan Jakub Fischer, proděkan pro tvůrčí činnost na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. V letech 18 až 26 byl děkanem fakulty a dříve také prorektorem Vysoké školy ekonomické pro strategii, a také se zásadním způsobem spolupodílel s Ministerstvem školství na Strategii vzdělávací politiky 2030+, ale zejména některých analytických studiích, které pomáhaly vlastně domodelovávat ty věci, které se týkaly financování regionálního školství jako takového.

Druhým řečníkem bude pan Filip Hrůza, ředitel Institutu veřejné správy na téže Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity, alias MUNI, bez něhož bychom se zde asi pravděpodobně dneska nesešli, a který stojí za tím, že jsme našli pro něj tak skvělého partnera, jakým je tento institut a samotná fakulta.

A třetí je paní Lucie Hrůzová, analytička v Institutu veřejné správy Masarykovy univerzity. Pro oba dva platí, že se odborně věnují veřejné správě, veřejné ekonomii, tématům efektivního fungování veřejného sektoru a všem těm souvisejícím tématům, které se týkají mimo jiné veřejné správy a také téhož financování nenepedagogických pracovníků. Tak, a já, když dovolíte, předávám slovo prvnímu řečníkovi, kterým je, jak jsem avizoval, pan Jakub Fischer.

Jakub Fischer, proděkan pro tvůrčí činnost, Fakulta informatiky a statistiky VŠE v Praze

Děkuju moc. Krásné dobré ráno, dopoledne, vážené dámy, vážení pánové. Úplně na úvod, než se ujmu slova a trochu se představím, tak tady pan kolega z rohu, z Nymburku, místo aby zapíjel svůj dnešní úspěch, protože dokončil magisterské studium, tak tady sedí s námi a pomáhá nám na konferenci, tak já myslím, že bychom mu mohli všichni zatleskat. (Potlesk v sále)

Já jsem sice statistik, ale svět je víc o příbězích než o číslech, tak jeden krásný příběh tady máme hned po ránu. Byli jsme svědky v přímém přenosu téměř kvalifikačního růstu a osobního rozvoje.

Já když jsem dostal pozvánku na tuto akci, tak jsem stejně jako někteří mí předřečníci byl v rozpacích. A to dokonce ze dvou důvodů. Jeden je, že jako opravdu nevím, co dřív. My jsme třeba teď o víkendu udělali s pár lidmi celostátní přehlídku Středoškolské odborné činnosti v Olomouci, to je taková drobnější víkendová akce pro asi 450 lidí, mimochodem taky konaná s významnou podporou MŠMT. Tak jsem přemýšlel, jestli mám vůbec čas a kapacitu sem vyrazit, ale pak jsem si říkal, že když už s ministerstvem spolupracuju asi 17 let, tak nějak průběžně, tak v té třetí roli budu pokračovat a provedl jsem takový v podstatě prokrastinační výlet, útěk od jiných povinností koncepčních i taktických.

Druhý důvod k rozpakům byl proto, že jsem přemýšlel, co vlastně říct. Ekonomický dopad změn financování nepedagogické práce. Výchozích analýz, to znamená analýz dřívějšího stavu, je udělaná celá řada, některé jsme dělali i dělal i MUNI, řadu jich dělal někdo jiný, takže to už je promlétné. Analyzovat dopady je těžké, protože data moc nejsou, nejsou ani na ministerstvu, nemám je já, prostě nejsou moc v prostoru, takže jsem přemýšlel, jak to pojmout.

A pojal jsem to tak, že jste dostali někdy minulý týden, díky kolegyním na ministerstvu, kratičký dotazník – pohled zřizovatele na provedené změny, a já se dneska pokusím to shrnout. Nazval jsem to „Povrchní sonda do postojů zřizovatelů“, to znamená není to cesta do hlubin zřizovatelovy duše, je to skutečně klouzání po povrchu, já jsem ten dotazník nechtěl dělat dlouhý, tak aby tak aby na to aspoň někdo odpověděli. Odpovědí se nakonec sešlo celkem dost a mým cílem je dneska aktuální přístupy a postoje zřizovatelů z řad účastníků dnešní konference shrnout.

Budeme se věnovat jednak způsobu zajištění jednotlivých druhů nepedagogických činností, potom vašim dalším záměrům, to znamená, co plánujete po zbytek letošního roku a v roce příštím, a potom jakým způsobem vnímáte přínosy a problémy těch provedených změn ve financování.

Já jsem přemýšlel, kolik se mi tak sejde odpovědí, tak v pátek, kdy byla uzávěrka, tak jich bylo 42. To je důležité číslo, protože odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec, díky tomu máme, a můžeme se ponořit do složitějších problémů. Nakonec těch nakonec těch odpovědí bylo 43.

Berme to tak, že je to skutečně, berme to tak, že je to skutečně povrchní sonda založená na dobrovolné anketě, to znamená na rozdíl od řady jiných statistiků, kteří mají potřebu téměř všechno zobecňovat, počítat, testovat hypotézy, dělat hvězdičky na nějaké hladině významnosti a to bůhvíjak významné, já tuto ambici nemám. Poprosím vás, abyste ty výsledky nepřeceňovali, je to skutečně takový rychlý problik na to, jak některé věci vnímáme.

Dlouhodobý kontext. Jeden z důvodů, proč se to celé spustilo, tak je taková trojí neefektivita dosavadního systému zajištění nepedagogických činností, to znamená málo času ředitelů na pedagogické vedení škol, nehospodárné zabezpečování provozních činností a riziko nižší kvality jejich zajišťování, zejména v menších školách. Podrobnosti jsou v různých studiích, na jednu z nich si tady dovoluju odkázat.

My jsme v těch předchozích studiích zároveň rozdělili ty jednotlivé oblasti do nepedagogických činností do takových deseti bloků. To jsem použil i pro ten dotazník a použiju to tady i pro prezentaci výsledků.

A pojďme na to. Jakým způsobem jsou zajištěné nepedagogické činnosti? Jenom metodická poznámka. To není vlastně procentní struktura, jak se jednotliví zaměstnanci, respektive externí dodavatelé na tom podílejí. Ta otázka zněla, kdo tyto činnosti zajišťuje převážně. Důvod toho zjednodušení byl ten, aby ten dotazník nebyl úplným peklem pro respondenty, protože kdybyste tam měli vyplňovat od nuly do sta, rozdělit nějaké buňky, tak vás to přestane bavit a 43 odpovědí bych asi neshromáždil, takže berme to tak, jakoby ta odpověď je, že třeba to finanční účetnictví v nějakých v nějakých 80 % u 80 % zřizovatelů převážně zajišťují zaměstnanci školy.

Pokud u těch grafů nevidíte čísla, nevidíte tam ta procenta, tak to není chyba, to je záměr. S ohledem na počet respondentů, kdy jeden respondent znamená asi 2, 1 %, tak mi přijde, že hrát si tam na desetinky nedává smysl, čili je to pro takovou orientační představu. Čili vidíme, že finanční účetnictví je převážně zajišťováno zaměstnanci školy a asi v šestině škol to převážně zajišťuje externí dodavatel. Naopak mzdovou agendu, mzdovou mzdové účetnictví, tak tam externí dodavatel převážně tu agendu zajišťuje asi ve třetině případů.

Správa dokumentů, výkazy a statistiky – drtivá většina zaměstnanci školy. Právní agenda, školní předpisy – taky většina zaměstnanci školy. Docela zajímavé docela zajímavý je ten prostřední graf – projekty, dotace, veřejné zakázky, kde asi ve čtvrtině škol to zajišťují převážně zaměstnanci zřizovatele. To v té předchozí to v těch předchozích výsledcích, když jsme dělali průzkum u ředitelů škol, tak v takovém rozsahu jsme to nevnímali, takže možná je to jeden z náznaků posunu. A je to je to asi dobře, protože na řadě škol je problém vůbec s kapacitou se tomu věnovat. Webové stránky převážně zaměstnanci školy, externí dodavatel hraje větší roli u zajištění IT. Naopak zaměstnanci zřizovatele u správy a údržby budov, a úklid je prováděn většinou také prostřednictvím zaměstnanců škol. To bylo takové rychlé kvantitativní shrnutí.

Nyní výsledky kvalitativního zpracování. Otázka byla, zda jste na základě změn financování nepedagogické práce provedli změny v zajištění jejich činností. Tak tři čtvrtiny uvedly, že tři čtvrtiny z vás uvedly, že ke změnám nedošlo, případně ty změny nebyly zásadní. Tam, kde k nim došlo, tak v jednom případě revize počtu nenenepedagogických pracovníků na školách, na příspěvkovou organizaci zřizovatele se převedla školní hřiště, nepedagogičtí pracovníci přešli pod jako pod zaměstnavatele pod zřizovatele a je tam synergie, kdy paní uklízečka uklízí nejen ve škole, ale i na obecním úřadě, v jednom případě zřizovatel založil společnost, která převzala část nepedagogické práce v obecních školách.

Co se plánuje dál? 40 % respondentů uvádí, že změny neplánuje, to znamená, že jakoby ty změny ve financování nejsou motivací k organizačním změnám. Naopak 60 % buď změny chystá, nebo o nich alespoň přemýšlí, někteří provádějí i by si zadali analýzy, to jsme tady koneckonců slyšeli v předchozím bloku.

Z těch odpovědí, tak když se respondenti vyjádřili k tomu, co, kde uvažují provést ty změny, tak je tam centralizace účetnictví, mzdové agendy, školního stravování. Tam asi dva respondenti upozorňují na legislativní problémy plynoucí ze stavebního zákona, to se přiznám, že je mimo moji odbornost, takže to komentovat neumím.

Co mě zaujalo, tak je insourcing, kde ve dvou případech se uvažuje o převodu mzdového účetnictví z externího dodavatele na zaměstnance školy. A potom někteří respondenti přemýšlejí o nutnosti optimalizovat náklady z důvodu nedostatečného pokrytí reálné potřeby. Někteří z vás upozorňujete na komunální volby, to znamená říkáte „letos ne, možná za rok, možná za rok po volbách“, to je docela, to se tam objevovalo docela často. Centralizace stravování – jedna kuchyň bude vařit pro všechny, a někdo tam upozorňoval na případný negativní úpadek dopad hledání úspor na straně obce, to znamená bude se muset celkově šetřit a může to dopadnout i na tyto činnosti.

Dotaz zněl, zda došlo k úspoře celkových nákladů. Tři čtvrtiny uvádějí, že k úspoře nedošlo. Z těch odpovědí vidíte je vidíte je na plátně. Bude možné vyhodnotit až za rok 2026, nebo to nejde vyhodnotit vůbec. Pak jsou tam jednotlivé případy, kdy třeba jeden respondent uvádí 40% úsporu u účetnictví a mzdové agendy, což se využilo v těch nepedagogických činnostech jinde, kde se uspořilo v centrálním v centrálním praní prádla. Někteří z vás, to tam byly asi tři nebo čtyři odpovědi, upozorňují na souvislost s platy pedagogů, tím, že se to oddělilo jiným způsobem, tak z platů pedagogů se nedoplácejí nepedagogičtí pracovníci, čili jakoby pedagogové si polepšili, a jeden respondent uvádí 10milionovou úsporu po založení obslužné právnické osoby. K úspoře času ředitelů zatím nedošlo, 90 % tam uvádí jasnou nulu, pak jsou tam tři odpovědi nenulové, ale stěžují si, že nedošlo.

Poslední dva slajdy, poslední tři slajdy – největší problémy, já se začnu tím negativním, největší problémy, pak budou největší přínosy a pak shrnutí. Jinak ještě řeknu, my jsme jakoby koncept toho vystoupení sice připravovali společně s Ministerstvem školství, ale výsledky jsme nekonzultovali, takže i pro vás je to i pro vás je to nové a myslím si na druhou stranu, že asi ne úplně překvapivé.

Takže, problémů se tam objevila celá řada. Obecně hodně často je tam akcentovaný celkový nedostatek prostředků v kontextu s navyšováním tarifů, nedostatečný příjem z RUDu, stížnosti na to, že obec musí ty činnosti dotovat z jiných zdrojů. Někdy se tam objevila i kvantifikace, pohybovalo se to mezi 10 a 33 procenty.

Někteří respondenti uvádějí, že převod nepedagogické práce je ok, ale učební pomůcky a ONIV by měl nadále financovat stát. Pak jsou tam, pak se tam objevily několikery stesky na nepředvídatelnost, konkrétně se tam zmiňovalo plavání, a na obecnou nejistotu nastavení toho systému. Pak jsou tam dílčí věci, jako je povinné pojištění i za pedagogy, náklady na řešení agend, které respondent považuje spíš, že jsou ve prospěch státu, jako je třeba přijímací řízení. Obecně je tam stížnost na administrativní náročnost celého procesu. Ne všude funguje dobře komunikace mezi zřizovateli a řediteli. A to se to pak souvisí i s tou předchozí odrážkou, kde někteří respondenti říkají „chybí benchmark“, kolik vlastně těch lidí má být, protože i když se zřizovatel sejde se svým ředitelem, tak podle ředitele všichni zaměstnanci jsou naprosto nenahraditelní a rozhodně není možné provést jakoukoli personální úsporu. Je tam zájem o setkávání, sdílení, což je i jeden z prostorů této konference. Co se tam také objevilo – platové tabulky jsou nižší než minimální mzda, tam to bylo i použité slovo ostuda.

Naopak přínosy. 60 % respondentů uvedlo, že žádné přínosy nejsou, nebo žádné neuvedli. Z těch, co uvedli, tak už to tady i zaznělo v těch jednotlivých vystoupeních v úvodním bloku, to znamená navázání na růst jako pojistka před demografickým propadem, kdy s propadem počtu žáků nedojde k bezprostřednímu propadu ve financování, sjednocení potřeb škol, stanovení počtu potřebných nepedagogických pozic, vyšší efektivita vynakládaných peněz, lepší přehled o toku financí, zpřehlednění celého procesu. Někteří zřizovatelé si pochvalují vliv na personální obsazení a odměňování, že vlastně nyní je to donutilo se o to mnohem více zajímat, zvýšení zastupitelnosti, lepší plánování údržby, synergie s prací se zaměstnanci jiných odborů. Už jsem mluvil o tom vztahu k pedagogům, a jeden respondent z řad městské části uvádí, že mu to ušetří práci, protože musí přebírat údaje od škol a takhle je dostane od jedné servisní organizace pro vykázání potom na magistrát.

Čili kdybych to shrnul, tak většinu zaměstnanců většinu nepedagogických činností zajišťují zaměstnanci školy. Pokud je někdo zapojen externí dodavatel do těchto činností, tak významnější roli hraje u mzdové agendy a IT, částečně u finančního účetnictví, projektů, dotací a webových stránek. Zaměstnanci zřizovatele se zapojují zejména do projektové, dotační agendy a do správy a údržby budov. Většina zřizovatelů zatím změny ve způsobu zajištění nepedagogické práce neprovedla, ale většina je plánuje nebo o nich alespoň přemýšlí, a ty změny směřují zejména do centralizace mezd, účetnictví, stravování a provozu. Přínos zatím není vidět, ve velké většině k úsporám nedošlo. Největší přínosy jsou lepší přehled, kontrola nákladů a budoucí zefektivnění. Problémy jsou nedostatečné finance, administrativa, nejistota a ty již zmiňované ONIVy.

Já jsem napsal, to přímo do úvodu, jsme v období dnešních transakčních nákladů a budoucích očekávaných přínosů, takže nemusíte vystudovat ekonomicko-správní fakultu, abyste věděli, že dnešní náklady jsou tíživější než očekávané budoucí přínosy, takže věřím, že se podaří to současné období překonat a během pár let se dostaneme do fáze, kdy sklidíme plody a dostaneme se do fáze těch přínosů a budeme na historické náklady už jenom vzpomínat. Část zřizovatelů volá po metodické podpoře a sdílení dobré praxe. No proto jsme dnes tady a věřím, že v tom budeme pokračovat nejenom v tomto bloku, ale i v odpolední části. A závěrem vám děkuju, kdo jste vyplnili dotazník, že jste ho vyplnili a že jste ho vyplnili otevřeně a upřímně. Děkuju za pozornost. (Potlesk v sále)

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Tak, já děkuju moc Jakubovi za nejenom to, že je tady dneska s námi, ale že si věnoval této bohulibé činnosti. Sám se osobně s dovolením připojím ke gratulaci čerstvému magistrovi k absolvování významné české vysoké školy a magisterského studijního programu. Tak, druhý vystupující je Reflexe změny financování nepedagogické práce ve školách pohledem pana Filipa Hrůzy a počítám, že i paní Lucie Hrůzové, a bude to asi další tandemová výuka dnešního dne. Takže máte slovo a děkujeme, že jste tady s námi.

Filip Hrůza, ředitel Institutu veřejné správy, Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity

Tak, já děkuju za slovo, děkuju za možnost, že tady můžem vystoupit a hostit tady tu skvělou konferenci. Doufám, že si ji tady i dneska s náma užijete a třeba se dozvíte i něco novýho, nebo si potvrdíte to, co už víte, a nebo prostě si tady jenom můžete pěknej den s nějakýma nápadama. Kdybyste chtěli třeba i získat titul, tak nahoře se dějou státnice, mačkat se s těma na ty státnicové, tak možná třeba můžete zkusit v nějaké státnicové komisi nahoře zrovna. Proto tady není moc studentů v tomhle období, jo, protože probíhají státnice, a proto tady můžem dělat. Jo, není to rychle titul, ale jako… (Smích v sále)… ámen.

Každopádně, já jsem taky moc rád, že se ta konference tady může uskutečnit, děkuju moc Martině Běťákové, že vlastně jsme to mohli dát dohromady a vlastně s ní to jako vymyslet, protože tohle téma je velmi specifický, zejména i pro nás, když se zeptáte, jak se to téma k nám dostalo, protože to se nás v současnosti lidi ptají, tak není to tak, že už jsme to téma vymysleli my, ale prostě na institut se čím dál víc začali obracet různí zřizovatelé, různě velcí, a prostě chtěli to po nás řešit. A my jsme jim říkali: „No, my to neděláme, ale jako tu ekonomickou stránku můžeme začít dělat, “ jo. Tady moc velký poděkování taky panu Fischerovi s panem docentem Mazouchem, panu profesoru Fischerovi s panem docentem Mazouchem, kteří vlastně vytvořili takovou jakoby, za mě, analýzu prvního svého druhu, která tomu, když jsem tam viděl ten benchmark a ty šablony, tak vlastně za mě tomu dává právě nějaký ten ráz, jak tady ty benchmarky a vlastně ty možnosti srovnání nějakým způsobem začít dělat. A my v těch analýzách se o to dost i opíráme, jak o ty benchmarky, tak ale i vlastně o tu filozofii.

Jak jsem říkal, tak na náse obracejí různí zřizovatelé, proto jsme se tomu zrovna tomuhle věnovali. My se věnujeme různým jiným věcem, strategiím, různým jiným ekonomickým analýzám, ale to školství opravdu i s tou změnou té legislativy, ale nejenom s ní, protože řada zřizovatelů se na nás začala obracet už předtím, protože někteří vidí tu demografii, že jo, a ta nesouvisí jenom s tou legislativou, tak se prostě začali obracet. Jsou to různí, tito typy zřizovatelů, stejně tak, jak jste tady na konferenci dneska, jsou to malí zřizovatelé s jednou školou, jednou školkou, až po velký zřizovatele a nebo prostě i o velký území. Teď naposledy jsme třeba řešili a viděl jsem tady aj zástupce Kyjovska, obrátili se na nás z MASky Kyjovsko, že by právě chtěli zpracovat nějakou takovou analýzu, a to je jedna z těch analýz, o kterou se tady budeme pak opírat. Takže jakoby, pak za náma se obracejí i větší zřizovatelé, kteří pak mají několik škol a školských zařízení, samozřejmě řeší jak tu novou legislativu, tak i tu demografii, do toho stav budov, takže dost často řešíme i třeba takové komplexní otázky, kdy tam řešíme nejenom tu ekonomickou stránku, ale i tu technicko-stavební, protože ty budovy jsou v nějakým stavu, mají nějaký kapacity a samozřejmě to budou takový škatulata a hejbejte se do toho, ta provozní otázka a tak dále. A my ty analýzy vlastně customizujeme ideálně k tomu, co ten zřizovatel opravdu potřebuje, takže zrovna tady Lucka se v pondělí vydala do Semil, 4 hodiny tam, 4 hodiny zpátky, protože Semily nás teďka naposledy oslovily, takže teď děláme naposledy Semily. Můžem možná jít dál.

Proč to vlastně děláme, je asi jasný, vlastně, nebo takhlenc, ještě já jsem zapomněl, já jsem chtěl takovou jednu aktivizační otázku na začátek, tak se omlouvám. Kolik z vás už tady bylo někdy na nějaké univerzitě potom, co absolvovalo třeba nějakou fakultu, univerzitu? Myslím jako po tom absolutoriu. Kolik z vás bylo někdy na univerzitě, na fakultě? Na jakékoliv, na jakékoliv. No, tak to je dobrý, to je dobrý. Mě to vždycky jako tak zajímá, protože i to je jeden z důvodů, proč tuhle konferenci děláme, nebo neděláme jenom tuhle, my máme takovou vlajkovou loď, tu děláme v lednu, možná jste tady byli, děláme konferenci Meziobecní spolupráce ve spolupráci s Asociací, Společenství obcí a s Ministerstvem vnitra. A tyhletypy konferencí a akcí jsou za mě úplně super, protože se tam potkáváme samozřejmě s těmi obcemi, městy, zřizovateli a tak dále, ale právě i oni přicházejí na tu univerzitu a za mě je to docela důležitý, protože třeba já, když jsem studoval doktorát, tak právě ten pohled do zahraničí, zejména třeba do Spojených států, mi ukázal, že tyhletypy akcí jsou super, akorát u náse to dost často neděje, protože buďto jsou to konference, kde se potkávají právě jenom ti zřizovatelé a ministerstva, a nebo pak univerzity v rámci těch akademických pracovníků. A právě takové to prolnutí toho akademickýho prostoru a těch akademiků s těmi zřizovateli, s tou praxí, je podle mě úplně super, ale ne vždycky to tady úplně vidím, jo u nás. Takže jakoby, my se o tohle snažíme tímhle způsobem, tak jsem rád, že tady vidím jako docela dost rukou, že jste na té univerzitě byli i poté, co už jste měli tituly, ale prostě možná jste tam šli a třeba jste tam hledali nějaký odpovědi na svý otázky nebo jste tam našli třeba nějakou spolupráci a tak dále, tak za to jsem moc rád, takže díky za to.

Každopádně, zpátky k tomu tématu. Změna financování, je to jenom nějaký účetní přesun a nebo je to nějaký impuls ke změně? My když se bavíme s těmi různými zřizovateli, tak samozřejmě vidíme ty obavy v očích. Já teda mimo univerzitu působím taky vlastně na poli zřizovatele, protože působím jako neuvolněný místostarosta vlastně jedné z městských částí v rámci Brna, takže samozřejmě taky nás jakoby tíží, že jo, budoucí demografický vývoj, směj se, máme tady jednoho z našich ředitelů, a budoucnost. Každopádně, tak jak je vidět, tak ty města budou až ty poslední z mého pohledu, jo, protože tam je ta velká spádovost, hodně lidí i dle výzkumů dneska samozřejmě volí ty školy i podle toho, kam jezdí do zaměstnání a tak dále, takže jakoby, ten problém a i ti zřizovatelé, co dneska řešíme, tak jsou to buď ty menší území rozdrobený, kde jeden zřizovatel, jedna škola, a nebo jsou to takový ty středně velký města, 8, 10 tisíc, 15 tisíc obyvatel, kde opravdu do toho půjde i ta demografie docela silně. A nebude tam z čeho dál brát, takže jakoby je potřeba začít tohle téma řešit.

To je jedna věc, jak bychom to viděli jako teoreticky, ale pak samozřejmě do toho jdou ty praktický aspekty, jako už tady zaznělo v tom dotazníku od panu profesora Fischera. Teď budou volby, jo do toho jdou další a další otázky a samozřejmě vždycky se nabízí otázka: „Kdo bude ten první, kdo to zavře, já to nebudu, “ jo, ale bohužel ty demografický prognózy, který my třeba děláme taky s kolegy, máme na to experty, tak prostě jsou opravdu neúprosný a v nějakým tom časovým horizontu 5, 10 let budou opravdu hodně drsný, takže to není otázka, jestli to bude, ale kdy to bude a jak nás to zasáhne a jestli budem čekat až do té poslední chvíle, až nás to zasáhne bolestivě a nebo začneme aktivně proti tomu něco dělat. Buď sami jako zřizovatelé, a nebo třeba na půdorysu toho společenství obcí, což je taky jako dneska ta příležitost, která se nabízí.

Takže jakoby, je tam ten finanční tlak, který se tam nabízí, to jako tam si myslím, že máme dneska velkou výhodu, že prostě máme nějakou pozici, ze které vycházíme, kdy ty finanční podmínky, ať už RUD a další, jsou docela dobrý, když se podíváme do zahraničí, zemí jako je Itálie, Španělsko a tak dále, dost často se ptám třeba, protože se věnujeme té meziobecní spolupráci, co je k tomu vedlo, většinou říkají finanční tlak a finanční krachy a tak dále, jo. My jsme v jiné pozici, myslím si, že máme dobrou výchozí pozici a samozřejmě to nemusí být ten tlak, který nás nutí jako zřizovatele jít do těch přespolních řešení, ale samozřejmě je to třeba jenom otázka času. Možná by bylo lepší začít už hnedka a nepřemýšlet nad tím, co by kdyby, jo a čekat, až přijde ten italský, španělský scénář a budeme tady mít obce, kde se prodává dům za jedno euro a tak dále.

Další je samozřejmě ten demografický tlak, ten se samozřejmě dneska tlačí všude možně, takže to vidíte, to je jasná zpráva, ty prognózy zase zasahují jak malý města, jak obce, tak samozřejmě i v těch městech to vidíme, bude to samozřejmě dopadat na tu Českou republiku komplexně. A pak je tam samozřejmě i nějaký ten sílící tlak, což tady už bylo zmíněno, samozřejmě ten problém s tím, s tou agendou ředitele a tak dále, to znáte, takže to nechci opakovat. Můžeme jít dál.

Tady jenom ještě shrnout, než dám slovo Lucii, co třeba jsme dělali za ty analýzy, jak jsem říkal, když kouknete na ty názvy, tak jsou to opravdu různorodý města, od menších měst až po větší města nebo území, jsou to různé typy analýz, různé typy požadavků, co tam chtějí. Většinou začínají nějakou demografií, pak to přechází v analýzu třeba toho stavu těch budov, jo, protože, jak říkám, jsou v každá v nějakým stavu, teď samozřejmě ty kapacity jsou tam různorodé, čím jdeme do toho strukturovanějšího území, tím víc jsou to takový ty budovy typu pavilonový, ale jsou to různí, jak by řekli někteří chaloupky, jo, nebo prostě menší domy, jo. Tam je samozřejmě i horší práce s tou variabilitou, bavili jsme se tady o tom stavebním úřadě a tak dále. Pak tam samozřejmě na to dáváme i nějaký ten provozní model, kde jakoby řešíme nějaké ty návrhy té optimalizace s výhledem, kde se to prolíná s tou demografickou projekcí, prognózou, aby to na sebe nějak pasovalo na třeba dalších 5, 10 let, což může jednak dát nějaký variantní scénář, jo, jaké možnosti prostě té optimalizace se nabízejí, ale taky vlastně nějaký fahrplan na třeba 5, 10 let, jak to vést, aby vás to jakoby co nejméně bolelo z hlediska toho ekonomického, takže když kouknete, tak toto jsou vlastně příklady typů analýz těch měst a obcí, které se na nás obracejí a které jsme k dnešnímu datu vlastně řešili.

Lucie Hrůzová: Já jenom podotknu, že ty Semily jsou ještě jenom na začátku, takže to ještě jenom řešíme a to ještě teda přednáším. Tak, co se týká, my jsme si vytáhli případ ORP Kyjov, protože je to vlastně v současnosti naše, je to vlastně nejaktuálnější analýza a hlavně týká se to tématu, o které se dneska rozprávíme. Je to dostali jsme poptávku o zpracování analýzy školství v rámci ORP Kyjov. Nešlo o všechny obce, nešlo o o Kyjov jako takový. Na tomto území se nachází zhruba se nachází 29 školských subjektů, které už teď vykazují problém s naplněností kapacity, protože základní školy mají teraz v průměru kapacitu naplněnou do 52 %, ale víc jako polovina ani tuto 50% naplněnost nesplní. Mateřské školky jsou na tom sice lepší, ale jak ukazují demografické prognózy, kde teraz je odhad těch 80 % naplněnosti, tak do roku 2035 ta naplněnost klesne pod 40 %. S problém kromě tej tedy chybějících dětí je samozřejmě to, že velká část nákladů na fungování škol je fixná, to znamená, že vlastně ten provoz jako takový se bude velmi předražovat.

My jsme v rámci analýzy, když šlo o školy různé velikosti, rozdělili školky a základní školy podle velikosti podle počtu žáků do tří kategorií a zaměřili jsme se na nepedagogické agendy, konkrétně na účetnictví finanční a mzdové, web, IT, správa budov bez úklidu, GDPR a právní služby a BOZP a PO, kde jsme u každé školy zjišťovali odhadované náklady s tím, že nebrali se do úvahy náklady v případě, ak tuto agendu zajišťoval buď do nějaké míry nebo úplně ředitel.

Ukazuje se, že při součtu všech těchto nákladů je samozřejmě na žáka nejdražší provoz malé školy a postupně ta nákladovost na žáka klesá. Dali jsme to do porovnání s referenční skupinou. Referenční skupina byly školy v rámci České republiky, kteří měli zhruba od 800 žáků a víc a hlavně šlo o školy, které mají vícero detašovaných pracovišť, abychom zkusili porovnat, jak to jak to vypadá, když vlastně by docházelo k nějakému sloučení sdílení v rámci škol. A tam se naozaj ukazuje, že ty náklady jsou ještě nižší.

Kromě referenční skupiny, toto teda toto na grafu není, jsme využívali ještě aj aj náklady, které odhadl tuto právě profesor Fischer s docentem Mazouchem ve svojí analýze, abychom měli právě co nejvíc zdrojů, lebo jako se to už vícekrát zmiňuje, těch analýz, těch dat není víc není hodně a není možné nebo není jednoduché hledat nějaké porovnání.

Po po teda zhodnocení celkových nákladů jsme se rozhodli zaměřit na čtyři agendy – na finanční, mzdové účetnictví, právní služby, GDPR a BOZP a PO z toho důvodu, že v naší skupině škol se tyto agendy ukazovaly jako ty, které už mnohé z nich outsourcují a tedy tím pádem by nemuselo docházet k nějaké přílišné změně pro školy. A zase jsme to porovnávali s referenční skupinou, čili s těmi velkými školami v rámci České republiky, které nám v rámci teda dotazníků odpovídaly, a naozaj se ukazuje, že ty náklady mohou výrazně klesnout, když teda škola je dostatečně velká. Kromě referenční skupiny, to teda tyto na grafu není, jsme využívali ještě i náklady, které odhadují právě profesor Fischer s docentem Mazouchem ve svojí analýze, abychom měli právě co nejvíc zdrojů, lebo jako se to už vícekrát zmiňuje, těch analýz, těch dat není hodně a není jednoduché hledat nějaké porovnání.

Já bych možná tady jenom tu metodickou taky bych chtěl poděkovat všem těm, co nám, ale i tady kolegům jakoby na ty dotazníky odpovídají. Před 14 dny byl v Brně URBIS, nevím, jestli tam někdo z vás byl, byl tam panel, jo díky, se přihlásili, tak jsme se tam možná i potkali, tak já jsem tam dostal hned dotaz: „Proč ty data sbíráte, proč, když všude plníme ty data a tak dále a tak dále? “ Tak jsem vysvětloval a tady bych znovu vysvětlil – prostě ty data nikde nejsou, ty data se opravdu musejí vyzbírat a ten datamanagement je opravdu náročný, protože prostě má to nějakou metodiku, podle které se to vlastně vytahuje. Ty data nikde centralizovaně nejsou, má je každý vlastně u sebe, a vlastně ty data taky nejsou kolikrát kompletní. Takže aby ty odhady, které se počítají, byly jakoby maximálně přesné, s tím, že stále jsou to odhady, tak aby se mohly vyčíslit ty náklady těch služeb, tak kolikrát musíte prostě ty data ještě dotáhnout, jo. Řeknu to jako by na takovém příkladu – když má nějaká služba nějaký náklad, tak to samozřejmě můžete nacenit nějakým FTEčkem, u kterýho třeba je už to ten odhad té míry toho FTE je jedna taková výzva, druhá je samozřejmě nákladovost, kterou tam někdo vyplní, někdo nevyplní, někdo se možná trefí, netrefí, a je to pak samozřejmě i o nějakým očišťování těch dat. Pak druhá věc je samozřejmě i jakoby ta časová náročnost a tak dále, jo.

Samozřejmě mohli bychom to shrnout tím, že prostě ty data nasbíráme ve velmi nákladné podobě, ale to by ty odhady byly opravdu jako se kouknout tady z okna a říct: „Hele, tak nějaká úspora z rozsahu tam je, protože to říká teorie a v praxi asi taky, “ ale opravdu se snažíme, i po vzoru vlastně té první analýzy od vás vlastně k tomu přistupovat tak, že když ty tahá ty data vlastně získáváme a zpracováváme, tak aby byly na úrovni nějakých mikrodat, se kterými se dá opravdu ten odhad udělat jakoby co nejpřesnější. A ty opravdu nikde nejsou k dispozici, takže děkujeme moc za to, kdo si s tím tu práci dá, protože opravdu víme, že na druhé straně to jakoby vyžaduje. A jenom pro představu, kolik měl ten dotazník otázek posledně, pro v rámci Kyjovska?

Lucie Hrůzová: Ten dotazník byl klikací a mraky otázek samozřejmě záleželo na tom, jak vlastně respondent v průběhu odpovídal. V každém případě těch otázek bylo 120 a čas vyplnění se pohyboval okolo hodiny, tedy toho otevření, jo. Je otázka, že ještě jako dlouho to trvalo, když to náhodou někdo v mezičase dohledával data, takže je to určitě náročné.

Ale i přes těch 120 jsme prováděli několikrát ještě brainstorming nad tím, co ořezat a tak dále, jo. Ale opravdu, když se podíváte na to vlastně, abyste tu dílčí službu jednotlivou mohli co nejlépe, co nejpřesněji nacenit, tak opravdu ty otázky tam prostě musí zůstat, abyste zjistili, kolik ta služba stojí, jakým způsobem je dělaná, kolik z ní je dělený mezi ředitele a toho konkrétního zaměstnance, jestli je to in-house, outsourcing a tak dále a tak dále. A to jsme jenom u jedné té služby, máte jich tam několik, jo. Takže jakoby, je to hodně náročný, ale věříme, že ty výsledky za to stojí, protože mohou ukázat, kolik je ta reálná případná úspora z rozsahu. A tím bych navázal na ten další slajd.

Je otázka, když z toho pak něco vyleze, protože když se bavíme třeba o tom Kyjovsku, tak vlastně tam nám ta celková úspora podle toho, jestli ten model půjde do té do té formy toho sdílení a nebo pak do formy případnýho celkového sloučení, tak ta celková úspora se pohybovala v maximální výši 5 až 7 milionů za celé to ORP, ORP bez Kyjova, takhle, jo, aby to bylo jako jasný. Tak je otázka samozřejmě, někdo může říct: „Hele, je to málo, je to moc, co mi to říká? “ Jo, je to úspora, ale která je spočítaná na základě odhadu těch čísel, říká to něco, a hlavně je to za jeden rok a je to v dnešních číslech, to znamená, pokud do toho vezmeme demografii, budoucí růst a tak dále, je dost pravděpodobný, že to číslo se ještě bude navyšovat. Ale to je jenom A, jo. Když se podíváte na ty další bubliny, zjistíte, že těch benefitů vlastně z té práce buď formou toho sdílení, nebo slučování, to už je pak samozřejmě na tom modelu, jak se to tam protlačíte nebo jak to tam chcete ten model jakoby nadisajnovat, tak je daleko více, jo. A jasně, některý z nich umíme také vyčíslit, ale už je to prostě dražší, umíme metody, který znáte třeba CBAčka, takovýhle sty věci, ale takové ty náklady typu zastupitelnost, jo, specializace, profesionalizace, jo, něco jinýho, když mám tam 0, 2, jo, ten člověk tam sice přijde, ale otázka jakoby té zastupitelnosti je tam nízká, jo. Rychlá implementace těch řešení, nebo rychlost implementace té řešení, udržení dostupnosti, který se samozřejmě tam dneska hodně zaznívá, a je to samozřejmě validní argument, jo, zejména z pohledu zřizovatele. Ale zase proti tomu jdou ty náklady a přínosy. A pak samozřejmě setup náklady, který dost často si člověk neumí spočítat, ale když si uvědomíte, že pro každou tu 0, 2 třeba FTE, řeknu příklad, máte nějaký setup náklady, který tam vždycky budete mít, že jo, sepsání smlouvy, jo, nějaká komunikace a tak dále, tak každá ta 0, 2 má nějaký transakční náklady, že jo. Já tomu říkám teda setup náklady. Když budete mít 0, 1, tak oni budou pravděpodobně plus mínustejný, ale jakoby zase je tam nějaká úspora z toho rozsahu, jo. Takže jakoby, ten model sdílení, případně toho slučování má několik dimenzí, my vyčíslujeme jenom to, co se nám opravdu na úrovni těch mikrodat daří opravdu dopočítat, opravdu přesně, což jsou ty úspory z rozsahu, ale nevidíme za tím jenom ty úspory z rozsahu, vidíme za tím i ty vlastně nefinanční ukazatele a případně i ty benefity, který s tím samozřejmě souvisí, ale už je to trošku těžší je nacenit a je to na další práci.

Toto je spíš jenom už pak v závěru, co s tím jakoby souvisí, ale to bych zase teďka s ohledem na čas už přeskočil. A tady je vlastně jakoby i nějaký postup, který jako navrhujeme. Samozřejmě není to proces, který se dá ze dne na den rozhodnout. Nějaký čas trvá zpracování vůbec té analýzy, vůbec sjednocení těch dat, z rozpočtu, ze smluv, personálu, kapacity, budov a tak dále, vybrat ty agendy, rozhodnout se, jaký ten model je pro nás lepší, jo, pak třeba samozřejmě může vzniknout několik variant scénářů, musíme si to zjistit té, že jo, politicky, organizačně a tak dále, je dobrý ty služby odpilotovat a ideálně evidence-based se prostě rozhodnout, přineslo to ty výhody, nepřineslo to, jo a potom připravit tu strukturu, ať už je to sloučení, svazková škola, změna příspěvkovky, využití budov, pokud se bavíme o optimalizaci těch budov a tak dále.

Chce to samozřejmě komunikovat, protože tady vidíme zejména i v tom segmentu jako takovým, to se vůbec nebavím o tom politickým s těmi obyvateli, kteří tohle samozřejmě nechápou, nemohou chápat, nemají ten vhled, jo a může jim to dělat problém, bojí se toho, že jim to zruší a tak dále, tak to, čeho si všímáme a souvisí to hodně s těmi daty, tak je obrovská informační asymetrie u těch nákladů té služeb napříč tím segmentem, jo. Ředitelé velmi dobře znají, i ti zřizovatelé dost často, tu svoji školu, ty její náklady, případně těch svých škol, ale jakmile jde o ty benchmarky, o nějaká srovnání, o nákladovost těch služeb napříč republikou, který vám mohou dát nějakou tu symetrii, jo, porovnání s tím, že jsme dražší, jsme levnější, když jsme dražší, proč jsme dražší, ptát se a tak dále, tak ta je tam opravdu obrovská i na malým poli se nám dost často ukazuje, že i na malým území ta informační asymetrie umí být velká, jo. Cena, myslím tím tu informační asymetrii, že ta cena té služby se liší opravdu ne o pár korun, ale třeba o pár desítek tisíc, jo. Takže je dobrý to komunikovat, a to je asi tak tady pak nějakých pár příkladů.

A samozřejmě je s tím spojené i limity, protože je to prostě odhadová analýza, je to analýza a každá analýza, aby byla správně udělaná, tak nejenom potřebuje ten mechanismus, jak se vypočítá, ale taky má vždycky limity, jo. Tady bych možná jenom poprosil Lucku, jestli by zmínila ty limity, který si uvědomujeme a je potřeba na to vždycky taky upozornit a pracovat s tím.

Lucie Hrůzová: Tak tu analýzu, co jsme před chvílí představovali, tak ta vycházela z odhadů nákladů, protože bylo by časově nereálné chodit ke každé škole a zjišťovat naozaj, jak to tam mají, tak ti, co nám odpovídali, vyplňovali dotazníky, tak byli většinou ředitelé, kteří měli odhadnout nákladovost, tedy čas, popřípadě náklady spojené s danou s danou službou, což nemusí být vždycky jednoduché, protože často ti zaměstnanci mívají více, více povinností v rámci svého úvazku. Ty odhady těch modelových toho modelu sdílení i slučování, tak zase, je to jenom odhad toho, co my si nějak nastavíme, jak by ten model mohl model mohl vypadat, čili to znamená, že to reálné fungování může být trochu jiné vzhledem na specifičnost toho území. Úspory se nemusí projevovat v školách rovnoměrně, protože některé ty školy už možná jsou efektivnější než jiné a někdy právě kvůli těm setup nákladům ty úspory k těm úsporám se třeba dopracovat. A už bych to jenom zrychlila. Už mě kolega zrychlil, tak děkuji za pozornost. (Potlesk v sále)

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Tak, já poděkuju stejným způsobem i panu Filipu Hrůzovi a paní Lucii Hrůzové za jejich vystoupení. Kdybych měl říct k oběma příspěvkům, které jsme slyšeli, tak tato část vám má ukázat, že to, o čem se dneska bavíme, je dobré, aby se dál opíralo také na základě dat a na základě snahy zmapovat tu situaci nejenom s ohledem na to, co jsem říkal třeba i na začátku, že znám to, je ten přesun finančních prostředků na nepedagogickou činnost, umožní zefektivnit díky tomu, že víme, v jakém prostředí se ta obec nachází, víme, jaké tam jsou rezervy, víme, co se tam může vylepšit i z hlediska financování, ale je vždycky dobré se snažit vycházet z nějakých dat, která si sejmu, která získám a na základě kterých se potom to rozhodnutí samotné udělá, zejména pak, pokud jde o města, obce, kde prostě těch školských škol je i větší množství a hledám nějakou synergii ve větším počtu organizací.

Proto moc děkuju, že jste nám předvedli, co se vám podařilo nejenom sejmout, ale získat konkrétně v tomto ORP, a samozřejmě děkuju ještě jednou i Jakubovi za to, že sejmul názory a pohledy nás, kteří byli ochotni přispět vyplněním toho dotazníku, který jsme vám poslali, a i tam zaznívala spousta námětů do budoucna. Já v tom v chatovacím bloku jsem dostal, nebo jsme dostali takovou jednu jeden postřeh, že ten první blok se zdál býti poněkud více zastoupen lidmi, kteří vnímají tu změnu jako dobrou… (Smích v sále)… že se buď ve scénáři stala chyba, anebo že snad převládá u organizátorů názor, že to je prostě dobře, že se to stalo.

Tak bych chtěl říct, že jedna z věcí, které jsme si předeslali, je objektivnost toho setkávání a to je si i ten důvod, proč to děláme teď, protože jsme se nakonec po všech úvahách konference organizovači na organizovat jsme si řekli, že je dobré to udělat vlastně relativně záhy v tom prvním půl roce, nebo v polovině toho letošního roku, protože se leccos bude na podzim dít a bylo by dobré tu tu praxi sdílet a případně i usměrňovat to, co se bude dít dál. Takže pokud by teď, než dám prostor na odpovědi kolegů, zazněl nebo ve vás rezonoval pocit, že musíte k tomu, před tím obědem, říct, že to cítíte trochu jinak, tak se tomu nebraňte. Zvláště pak nízká hladina cukru způsobuje, že se člověk uvolní třeba ještě víc, takže dejte tomu prostor. A jinak samozřejmě od toho jsou ty odpolední workshopy, protože tam se přesně na tato témata dá zase ještě v tom menším kroužku menším kroužku povídat. Takže tím vyzývám vás, ale nejdřív zkusím já jednu otázku. Je něco, co vás v těch datech jako vysloveně překvapilo, jestli se můžu zeptat? Něco, co jste na začátku nečekali, když jste když jste se zabývali tím šetřením, teď mám na mysli zejména v tom ORP, je tam něco, co vás prostě překvapilo?

Lucie Hrůzová: Za mě asi to, že v tom dotazníkovém šetření, které nám vyplnilo 22 škol, a ta rozmanitost poskytování těch služeb byla naozaj velká, že to byl vlastně unikát případ od případu, takže a je to relativně malé území, takže věřím, že v rámci celé České republiky těch příkladů bude ještě víc. O to těžší je právě potom hledat nějaké standardizované cesty, když vidíte, že vlastně každý to má nastavené jinak, každý funguje jinak, ty školy jsou různě velké, v různých budovách a naozaj hledat nějaké cesty bude naozaj těžké.

Já bych asi neřekl, že překvapilo, ale to, co tam je prostě vidět, řada těch předpokladů se splnila, ale to, co tam vidím jako největší výzvu, je pro prostě se umět do toho pustit. Já chápu jako, že všechny ty obavy z toho to řešit, jo, ale i tady právě se ukázalo na tom, že prostě nemůžeme čekat, až jakoby se řada z těch zřizovatelů dostane do problémů a bude to třeba muset zavřít, a nebo prostě aktivně vystoupíme, už teď to začneme řešit, a jak se ukazuje, těch modelů, to je zase v České republice si myslím super výhoda, je spousta, jaký zvolit. Takže neříkám, že jeden je dobrej, že to musí být svazková škola nebo že to bude sdílení, agendace, CSS, jo a takovýchhle těch modelů je, takže to je podle mě super, ale je potřeba s tím modelem jakoby začít nebo jakoby s tím s řízením té změny začít co nejdřív. Jo, myslím, že všechny ty makroukazatele to ukazují, i ty podmínky, to, že se změnila legislativita, to všechno tomu jde na ruku a teď jde o to jakoby podle mě si to dobře zanalizovat, říct si: „Dobře, tady je několik scénářů, nějaký foresight, “ a prostě pak si říct: „Pojďme touto cestou nebo pojďme touhle. “ A pokud je to území, tak já chápu, je tam x desítek zřizovatelů, x desítek zařízení, každej má svý problémy a tak dále, je potřeba přemýšlet prostě nadregionálně, jo, což se nám ne úplně vždycky v Česku umí dařit, jo. Já chápu, každý potřebuje chránit svoji obec, ale prostě i tyhle výzvy, a nejenom tyhle, ale i další, klima a tak dále, vyzývají k tomu prostě tyhle problémy neřešit jenom na úrovni obce, ale prostě na úrovni toho společenství nebo nějakým vyšším.

Já jsem předloni poslouchal vystoupení Dana Prokopa na konferenci Moderní veřejná správa v Olomouci, kde vlastně jakoby predikoval vývoj, demografický vývoj a dopady tohoto demografického vývoje do oblasti sociální, zdravotní a v školství s výhledem do roku tuším, že 2040. A ta čísla jsou doopravdy tam velmi jakoby destruktivní z hlediska tomu, jak je to dnes organizováno, jakým způsobem jsme schopni to ufinancovat a jak reálně prostě budou vypadat některá města v České republice s odstupem 20 a 20 let, čili chápu, že je dobré se tím zabývat i z hlediska nějaké větší perspektivy, jakkoliv chápu, že no v první řadě řešíme to, co přijde na rok příští nebo v tom nejbližším období. Je něco, Jakube, tebe, co v těch odpovědích vysloveně zaskočilo?

Zaskočilo asi ne, ale překvapily mě tam dvě věci, jedna širší a jedna konkrétní. Ta širší je, že ta variabilita těch odpovědí je ještě větší, než jsem předpokládal. Já jsem jako tušil, že to bude rozstřelené, a teď ani nemyslím jako z hlediska toho vnímání, jo, tak někomu se to líbí, někomu se to nelíbí, je tam určité výběrové zkreslení, kdo je vlastně účastníkem konference, kdo z těch účastníků konference odpověděl, do jaké míry jsou tam zastoupeni ti, kteří jako kterým stojí za to sem přijet, aby tady někomu vynadali, a komu to ani za to nestojí, jo, takže jakoby tam ty selection bias může být, nemusí být, ale je to hodně rozstřelené nejenom z hlediska vnímání, ale z hlediska nějaké ochoty ke změnám, kdy řada zřizovatelů změny provádí, deklaruje konkrétní úspory nebo o tom uvažuje a naopak desítky procent uvádějí, že vlastně ne, nebudou dělat změny, nedochází k úsporám, nedojde k úsporám. A teď je samozřejmě jako otázkou k dalšímu přemýšlení nebo analýze, jestli je to tím, že ta situace je natolik odlišná, že prostě někde těch úspor dosáhnout nejde a nebo jestli je to spíš jakoby neochota vystoupit z té komfortní zóny, ať už z různých důvodů. Tak to je jako jedna věc, co mě překvapila.

A druhá věc, co mě překvapila, dílčí, jsou ty tendence k insourcingu, takže v těch v těch ekonomických modelech, které jsme počítali, tak jsme spíš očekávali obrácené tendence, to znamená, to znamená třeba synergie se zřizovatelem, převod některých aktivit na zřizovatele, převod na právnické osoby třeba na příspěvkové organizace zřízené zřizovatelem, a tam se jako objevují ty tendence opačné, že se to vrací zpátky k těm zaměstnancům školy, tak to je taky námět k dalšímu přemýšlení, co to vlastně, jestli jsou to nějaké náhodilé výstřely nebo jestli je to nějaká systémovější tendence.

Děkuju moc, jak za dotaz, tak za názor, tak za vysvětlení. Mně trošku v tom prvním bloku, nechci říct zaskočila, ale vnímal jsem jistou razanci v některých vystoupeních, které tady zazněly, tak musím zejména ze strany zřizovatelů se dá předpokládat, že někdy to bude prostě snaha to řešit velmi promptně, rychle a myslím si, že tady je fakticky důležitý nezapomínat na to, že pořád je to jedno prostředí té školy, do kterého teď vstoupil tento prvek a může to mít samozřejmě vždycky i nějaký dopad fungování té školy z hlediska toho jejího primárního poslání, to znamená toho zajištění toho kvalitního vzdělávání díky lidem, které tam které tam které tam máme. Já dám ale ještě prostor na chviličku, jedna, dvě otázky před obědem, jestli pan starosta?

Dotaz z pléna

Dobrý den, já bych vám chtěl poděkovat za to, co jste tady prezentovali a co jste co jste sebrali za data. Bohužel musím říct dvě věci. Za prvé, tedy úplně nedůvěřuju těm číslům, který jste tam prezentovali, hlavně u těch škol 150 a víc žáků, kdy tam to vychází na nějakých 5, 5 tisíce na žáka, předpokládám, že to byl roční náklad, tak to, což je naprosto nereálný. Já se bohužel živím 35 let ekonomií, takže vím, že to, ani nemusím zkoumat. A bohužel se dostávám do stavu toho, kdy se mi opět tady potvrdilo to, že statistika, a teď to myslím v dobrým, neberte to jako nějakou invektivu nebo tak, ale že statistika je naprosto přesný součet naprosto nepřesných čísel, protože ty jsou odhadnutý. Nikdo je nedokázal změřit, ty čísla. A opravdu, i když jste z toho, vyjmeme tomu, odstranili úklid a nějakou řeknu, asi technickou podporu, to znamená údržbu, nevím, jestli školníky a tak, tak opravdu 800 tisíc na školu, která má 150 žáků ročně, jsou ty náklady na nějakou činnost, neříkejme nepedagogickou, protože tam to bylo hodně pořízlý, jsou prostě nereálný čísla. Tomu mi věřte, že takto je.

A druhá věc, k tomu slučování těch škol. Za starostu můžu říct, náse to teda netýká, my slučovat asi nebudeme a vzhledem k naší demografickému vývoji a poloze, poblíž Prahy, se nás asi to netýká, ale naprosto chápu kolegy, kteří jsou, řeknu na menších městech, vesnicích, kde se nechtějí zbavit školy, a některá má 40, 50 žáků dneska, protože to není o tom vzdělávání, ale je to o tý komunitě. A věřte mi, že nikdo nebude tuhle školu chtít zbavit se nebo nebude ji chtít zrušit. A jestli někdy v budoucnu, tak to bude takovým tím klasickým českým heslem „poslední zhasne“, jo? Tak to je jenom za mě. Dotaz víceméně zněl jenom k těm číslům podle mýho názoru v této řeknu kapacitní velikosti naprosto nereálným.

Lucie Hrůzová: Já samozřejmě k těm datům úplně nemůžu tvrdit, či jsou skutečné nebo ne, jak jsme vzpomínali, to je prostě v momentě, kdy pracujete s odhadem, tak musíte těm datům věřit. Jak jsme se bavili, to je bohužel problém toho, že ty data se nedají zozbírat, nejsou veřejně dostupné, takže pracovali jsme s tím, co bylo k dispozici a pracovali jsme s tím, co jsme věděli spočítat. A co se týká toho slučování, já tomu úplně rozumím, tam asi nepadla hlavní vlastně idea toho, to slučování neznamenalo, že by se vytvořila jedna škola pro všechny nebo že by se vytvořily dvě školy pro celé celou oblast, išlo o administrativní sloučení, kde by se řešilo to vedení, čiže to by byl jen takový jako vlastně zase jenom nějaký posun dál s tím, aby co nejdéle udržel tu školu v rámci toho v té obci, protože to tam padlo i na té diskuzi, i my si to uvědomujeme, školy jsou někdy jediná ta služba, kterou ta obec poskytuje a je to, jak hovoříte, to komunitní místo, takže tam išlo skôr len o ty administrativní snížení těch administrativních nákladů při sloučení.

Rozumím, ale na tom na tom území to nebylo, hej? No tak tím jsem jenom chtěl říct, že to vlastně jsme řešili na tom konkrétním území a tam to vlastně nefungovalo, takže to jen, abychom si popsali tu analýzu.

Děkuju jak za dotaz, tak za názor, tak za vysvětlení. Ještě dotaz nějaký před obědem? Není. Pokud není, tak já bych vám chtěl poděkovat ještě jednou všem vystupujícím za účast na tomto bloku a když dovolíte, tak jenom připomenu, že odpoledne začneme workshopy. Workshopy by měly začít v 13 hodin a workshop A je zde, workshopy B, C, D jsou v učebnách po levé straně na tomto patře a učebna E je pro změnu napravo, když se otočíte, nelze minout. Takže každopádně zůstáváme na patře, stejně tak zůstává na patře i oběd, který je připraven a připomínám doprovodné prvky a konzultační koutky a pak v patře tři starosta.

Blok 3: Paralelní workshopy

Workshopový blok byl součástí programu konference; samostatný souvislý přepis nebyl v dodaném podkladu obsažen.

Blok 4: Společná reflexe a doporučení pro rok 2027

Jindřich Fryč, vrchní ředitel sekce mezinárodní spolupráce a podpory ve vzdělávání MŠMT (moderátor konference)

Musím se vás, nás, sebe provést poslední částí dnešní konference. Avizovaný blok číslo čtyři se jmenuje Společná reflexe a doporučení pro rok 2027. My jsme postupně od dnešního rána prošli několika konkrétními příklady, jak funguje nové ustanovení o financování nepedagogické práce na konkrétních školách u konkrétních zřizovatelů. Pak jsme se trochu podívali na toto téma prostřednictvím dat, ale taky pohledu vásamotných na to, jak vnímáte jako účastníci ten dotazník, který připravil pan profesor, pan profesor Fischer. A po obědě jsme strávili čas v několika workshopech, které z různých úhlů pohledů, z pohledu ředitelů, zřizovatelů a dalších se touto tematikou zabývaly.

Teď ten závěrečný blok by měl sloužit k tomu, abychom se na to téma podívali z výšin ne nebeských, ale z výšin, z výšin celostátních, koncepčních, legislativních a toho, jakým způsobem se tímto tématem zabývat dál, nejenom v nejbližších týdnech a měsících, ale i v příštím roce. Já mám radost, že můžu moderovat tento blok a přivítat tady mezi námi pět vystupujících, pět řečníků.

Po mé levici Pavla Katzová, ředitelka Kabinetu ministra.

V panelu vystoupili Pavla Katzová, ředitelka kabinetu ministra školství, mládeže a tělovýchovy; Lenka Matějová, legislativní analytička Svazu místních samospráv České republiky; Dan Jiránek, ředitel legislativní a právní sekce Svazu měst a obcí České republiky; Luboš Zajíc, prezident Asociace ředitelů základních škol; a Pavel Křeček, vrchní ředitel sekce ekonomické a legislativní MŠMT.

Tak, to jsou, to jsou diskutující. A já bych na začátku chtěl dát jim slovo, aby se zamysleli trošku nad tím, co jsme tady dneska slyšeli, a podívali se na to očima toho, proč ty školy tady jsou. Ty školy tady vlastně nejsou kvůli tomu, že je nějaká nepedagogická práce, nepedagogický pracovník. Ty školy mají to primární poslání dodat co nejlepší a nejkvalitnější vzdělávání těm, kterým jsou ty školy určeny primárně, to znamená dětem, a dokázat jim co nejkvalitněji nabídnout službu, za jejímž účelem byly ty školy zřízeny. To znamená co nejkvalitnější službu kvalitního vzdělávání.

A samozřejmě to, o čem se dneska bavíme, s tím souvisí, jakkoliv se může zdát, že se bavíme o lidech, kteří přímo nedodávají tu službu toho vzdělávání. Nejsou to ti učitelé, nejsou to ti, kteří mají zajistit, aby ta škola na konci vzdělávací kariéry měla ty nejlepší předpoklady pro uplatnění svých dětí. Pojďme se na to podívat, pojďme se na to podívat, jak toto téma uchopit lépe, jinak s ohledem a s tím cílem, který je teda ten žák a to nejkvalitnější vzdělávání, a co je potřeba s tím z tohoto důvodu do budoucna do budoucna dělat.

Nechci vyvolávat, mám samozřejmě připravený otevírací dotaz, ale dám prostor tomu, kdo si o to řekne.

Já se o to klidně řeknu.

Toho jsem se bál, protože ty jsi ze Svazu, ty si vždycky o to řekneš, tak.

Dan Jiránek, ředitel legislativní a právní sekce Svazu měst a obcí České republiky

Děkuju. No, no, to, co tady nezaznělo, ale pro obce je to velmi důležitý, ty obce samozřejmě prioritou obce je ta vzdělávací u dětí, ale oni zajišťují komunitní život, oni zajišťují spoustu kultury, další služby v tý obci, někdo vaří pro seniory atd. a a pro ty obce je hrozně důležitý, že tam někdo takový existuje, kdo poskytuje i další služby, i když nějaká z toho je ta prioritní.

A za mě ten rok 26 je taková rozcvička, protože ve volebním roce málokterý starosta rozhněvá ředitelku a a taky se do poslední chvíle čekalo, jak to bude, jak to dopadne, jak budou rozpočty. Nakonec to přišlo navýšení tabulkových platů a podobně. Mimochodem teď se chystá, že se to konečně srovná, aby se nemusely platit ty nesmyslný doplatky do zaručeného platu a podobně, takže snad už ty platy začnou vypadat trošku normálně.

Ale ze druhý strany se na nás žene demografie, o který tady byla řeč, a a teď obce, před obcema stojí hrozně těžkej úkol, jak zajistit to kvalitní vzdělání pro ty děti a současně tu komunitu. Někdy to jde proti sobě, někdy to jde ruku v ruce, s tím, že počet těch dětí bude v některých oblastech Český republiky obzvlášť velmi rychle padat. A zřizovatelé se budou muset začít domlouvat, jak to udělat, aby vůbec něco v tom území zůstalo a aby to zůstalo nějak rozumně, aby se to nezačalo rozpadat, že někdo si urve pár dětí a někdo jinej o ty dětí přijde a povalí se to uprostřed roku.

A tohleto bude hrozně těžký, co pak ty pětistovkový školy, jako když spadnete z 500 na 400, tak je to otrava, ale jako je to k přežití, a když spadnete z 50 na 30, tak už to přežití úplně není, a když spadnete ze 30 na 15, tak se obávám, že to je konečná.

Bez třídy.

Já tomu rozumím, že to je třída, ale, ale mít školu, abyste tam měli první třídu nebo tři třídy při 15 dětech je složitý, i ty úvazky na ty nepedagogické pracovníky a ty obce to velmi těžko jako dofinancují. A tohleto jsou věci, my hodně tlačíme na zřizovatele, aby se jednak začali domlouvat, domluvit, to znamená, když mají víc škol školu, ať udělají nějaký životaschopný model, ale hlavně ať se začnou, zvlášť ty menší, domlouvat mezi sebou navzájem tak, aby to území nezůstalo bez kvalitního vzdělání bez dostupnýho, nejenom ve smyslu, že jako na to budou mít, to jako na to budou mít, to jako na to budou mít, ale na to, aby se tam dostali fyzicky, aby ty děti o ně bylo nějak pečováno, aby jako ty malý nemusely jezdit moc daleko a ty starší zase aby dostaly aprobovaný učitele v ideálním případě a podobný věci. A teď teda v tom demografickým sešupu tohleto bude hrozně těžký, bude to hroznej mazec a doufejme, že nám s tím MŠMT a další pomůžou, aby to, aby to šlo uřídit nějakým rozumným způsobem.

Děkuju pěkně a předám mikrofon Pavle Katzové.

Pavla Katzová, ředitelka kabinetu ministra školství, mládeže a tělovýchovy

Tak, já jsem celý týden vlastně přemýšlela, tak jak jsem poslouchala ty jednotlivé příběhy, jak to zapadá do toho celkového rámce, který tady nějak nastínil Jindřich. To, co my tady vlastně společně děláme a dělat budeme, je, že hledáme to správné rozdělení těch jednotlivých rolí na těch jednotlivých úrovních toho systému tak, aby to mohlo fungovat. Nehledáme ideální řešení, kdybychom hledali ideální řešení, slučujeme obce. To není v tuhle chvíli vůbec na pořadu dne, politicky.

Takže místo abychom se vysilovali tím, že by bylo nej a abychom říkali: nejlepší by bylo udělat velkou reformu veřejné správy, ale to bychom si tady akademicky nebo tak nějak jako úřednicky mohli povídat další čtyři roky a víme, že se to nestane, to takový jsem realista.

Takže hledáme jiná řešení, jak v té současné situaci výrazného demografického poklesu, nějaké ekonomické reality, nějaké situace na trhu práce nastavit ty role těch jednotlivých aktérů v té úrovni veřejné správy tak, aby ten náš systém byl udržitelný, pokud možno efektivní, a zejména doručoval tu kvalitní veřejnou službu. V loňském roce jsme udělali nějaký dílčí krok, říkám jsme udělali, a neříkám, že já jsem ho udělala, protože já jsem k tomu provedení té změny měla řadu výhrad a asi to tady zazní ještě opakovaně, ale udělali jsme ji jako stát.

Tím jsme do určité míry posvětili a zvýraznili ještě více tu roli těch zřizovatelů v tom celém systému jako těch parťáků, těch ředitelů a vedení škol, to už jsem tady taky dopoledne říkala, a na tom my musíme prostě stavět dál. Měli bychom se poučit z toho, jak se neřídí takováhle systémová změna dobře, protože byla skutečně udělaná na poslední chvíli bez nějakého ověřování. Rozumím, proč se tak stalo, ale teď se vypořádáváme s důsledky tohoto procesu a za mě mohu slíbit, že se pokusíme se z toho poučit a ty další systémové změny dělat lépe. Pokusíme, slibovat samozřejmě za tu politickou reprezentaci nemůžeme nic.

Stavějme na tom, co už se udělalo, a hledejme ty cesty, jak doručit tu podporu ředitelům škol, jak vytvořit podmínky, aby ti ředitelé škol mohli skutečně vytvářet kvalitní nebo poskytovat kvalitní vzdělávání, aby vůbec ti ředitelé byli k dispozici, protože říkala jsem to minulý týden a zopakuju to i dnes na tomto fóru. Představa, že jako stát připravíme 8 000 pedagogických lídrů, kteří budou schopni rozvíjet 8 000 samostatných školských právních subjektů, vést tu nebo vytvářet vizi, nastavovat kulturu školy, vést průběžný dialog manažerský, ale i ten kvalitativní se zřizovatelem, je iluzorní. Jo, lidi nejsou, jsem to tady říkala v tom předchozím bloku, a nejsou nejenom do vedení těch škol, ale do všech těch dalších pozic, které v tom školství a i na té veřejné správě potřebujeme.

A myslím si, že skutečně nastal nejvyšší čas, abychom si řekli, jak bude ten druhý krok, a na úrovni státu je naší povinností říct, že abychom mohli poskytovat i nadále, garantovat občanům kvalitní vzdělávání, musíme mít větší školské celky a musíme mít větší zřizovatele, a to buď tak, že zřizovatelé za stávající situace budou spolu spolupracovat, že budou vytvářet svazky obcí, a nebo že půjdou do té formy toho společenství obcí jako té další formy té kvalifikované spolupráce. A že tohle musíme pojmenovávat a musíme tomu vytvářet ty podmínky. Musíme vytvářet nástroje, které podpoří tyhlety slučovací procesy, tohle sdílení, tuhle spolupráci a zároveň víc zdůrazní, že tam, kde ty optimální podmínky nejsou, teď mluvím zejména o těch výjimkových školách, že skutečně budeme očekávat, že ten zřizovatel, pokud si bude chtít takovouto tu školu udržet, se výrazně více bude podílet i na těch na nákladech na tu pedagogickou činnost.

A to říkám s vědomím toho, že ten zákonný závazek tam už ve školském zákoně 20 let je. Pokud máte školu, která nesplňuje ty minimální počty průměrného počtu dětí, žáků ve třídě, zřizovatel už teď je povinen dofinancovávat ty zvýšené výdaje na činnost té školy. Nicméně některé parametry v toho systému, zejména PHmaxy, ho v tuhle chvíli k něčemu takovému nenutí. A na to se musíme skutečně podívat a hledat tam ty motivační nástroje, ale i ty nástroje, které jasně pojmenovávají to, že tohle není ten optimální stav, do takovéhoto stavu my jako stát nebudeme investovat další podpůrné nástroje, jako jsou například psychologové, speciální pedagogové, sociální pedagogové, ale třeba ani ty parametrizovaní asistenti pedagoga. Protože to už je podle nás organizační řešení, které tu kvalitu nepřináší, není udržitelné a není efektivní. A ten stát musí mít teď tu odvahu tyhle věci pojmenovat, to je ta naše role jako státu.

A to, co jsme tady diskutovali dneska, je ta role toho zřizovatele a toho ředitele školy vést společně tu kontinuální diskuzi, povídat si o těch věcech, a to nejenom o těch provozních a investičních, ale i o těch pedagogických a organizačních. A na to teď ti zřizovatelé taky nejsou připraveni a my máme vytvářet nástroje pro to, aby mohli být připraveni a mohli jsme my třeba i cíleně podpořit, třeba i finančně, pokud se o takovouto profesionalizaci na své úrovni budou pokoušet a budou se snažit.

Já děkuju Pavle Katzové a zeptám se rovnou Luboše Zajíce, protože vím, že nedávno se setkala Asociace ředitelů základních škol. Vím, že jste probírali různá témata, s panem ministrem, ale na to se chci zeptat, zda jste se věnovali i převodu nepedagogické práce od letošního roku na úroveň zřizovatelů. Jak, jak dalece toto bylo debatováno a zajímal by mě ten spíš pohled z větší výšky, nikoliv pohled jednotlivé školy či jednotlivé obce, protože tak, jak jsme si dneska o tom povídali, a tuším, že to byl kolega teď nevím, který z nich, omlouvám se, říkal, že fakticky jsme všude v unikátní nějaké situaci, která zejména u těch menších škol, u těch menších obcí prostě reflektuje spoustu vlivů, které pak podmiňují to řešení, které se buď přijme, nebo které se hledá, ale není pro to jeden lék, jak to má ideálně, optimálně fungovat. Jak jste to vnímali vy, pokud jste si o tom povídali?

Luboš Zajíc, prezident Asociace ředitelů základních škol

K tomu se dostanu za chviličku. Nejdřív bych chtěl říct, že vás tady strašně rád vidím. Protože vy jste ti, kteří se aktivně zajímají o tyhlety problémy a kteří se to snaží řešit a kterým to není jedno.

Souvisí to i s tím, čeho jste se ptal. Když jsme se tímhletím zabývali a samozřejmě se tím zabýváme, protože to je věc, která docela hýbe celým školstvím, celým terénem, není to až tak úplně růžové, jak by mohlo vypadat z některých těch příspěvků, které byly skvělé a které byly příklady dobré praxe.

Ale vezměte si, kolik vašich kolegů tady dneska není a kolik z nich se tím v podstatě nezabývá, protože buď je to nebaví, nebo je to nezajímá a nebo tomu nerozumí. Je to věc, která je strašně důležitá, protože my pořád to vedeme, jo? Rozdělujeme, pedagogové, nepedagogičtí pracovníci. Ne, jsme jedna škola. Jsou to jedni lidé, kteří vlastně mají společný cíl, který je vlastně to, aby ty děti úspěšně prošly od té první do té deváté třídy a něco jsme je naučili a někam se posunuli. A bez nich to zkrátka nejde.

Podle mě je skvělé to, že nepedagogičtí pracovníci zůstali jako zaměstnanci škol, kdy vlastně může ten ředitel nějakým způsobem ovlivňovat to, jak bude ta jejich práce fungovat, jak to zapadne do celého toho systému té školy.

Samozřejmě druhou otázkou je jejich financování, kdy takové ty každoroční dohady na úrovni ministerstva a státu se přesunuly na úroveň ředitel starosta. A musím říct, že organizace, které sedí napravo, udělaly obrovský kus práce právě v té edukaci těch zřizovatelů, kdy jim vysvětlovaly, jak to vlastně funguje, co je za potřebí a podobně.

A teď se dostáváme do stadia, kdy na podzim budou volby a ta práce vám začne úplně od začátku znova. Ne samozřejmě všude, ale opravdu počítejme s tím, že to bude komplikované. Pro málokteré. Co do toho vstupuje, jsou dost často interpersonální vztahy, kdy strašně moc záleží na tom, jak vlastně zřizovatel a ředitel školy spolu komunikují. Jsou to věci, které by neměly ovlivňovat tyhlety věci, ale jsme jenom lidé a bohužel je to tak.

Ráno jsme tady slyšeli celou řadu příspěvků. Líbil se mi příspěvek Prahy 6, kdy systémově vlastně k tomu nějakým způsobem přistoupili, kdy provedli skutečnou analýzu toho daného stavu a nastavili nějaké kroky, jak to má pokračovat dál. Ale mají to takhle nastaveno všichni? Nebylo by dobré třeba, aby ze svých zkušeností vypracovali případně, i když to už asi ne, ale nějaký stručný, stručný list, který by po těch volbách ten starosta mohl dostat a mohl si být vědom: tak, abych to udělal dobře, tak musím postupovat takhle a takhle.

Ministerstvo se snaží nějakým způsobem vytvářet podpůrné materiály, snaží se přestřední článek podpory zase působit jak na zřizovatele, tak i na ty ředitele. Přesto si myslím, že se stále nedaří to, aby ten dopad byl plošný a na všechny. Že skutečně tady dochází k určitým nerovnostem, dochází tady k problémům třeba v oblasti financování, v oblasti odměňování těch nenenepedagogických pracovníků, kdy řada škol, víme, že abychom udrželi profese, jako je hlavní ekonomka, hlavní kuchařka, tak musíme jít vysoko nad tabulky a bohužel znám případy, kdy zřizovatel řekl: tady jsou tabulkový platy, to dostanete a tím to končí. Ale pak samozřejmě se může dostávat do problémů.

Čili, to jsou věci, které dneska jsou v procesu, které se nějakým způsobem řeší. Ten půlrok, který tady byl, tak bych nazval tak trošičku zkušební, ale ono jakmile se něco zkušebně zajede, tak ono potom se to dost těžko mění. Čili, pojďme se ještě podívat na to, co by se v tom systému dalo zlepšit a jak to udělat, aby skutečně ti lidé se necítili jako zaměstnanci druhé kategorie, což by bylo opravdu špatné.

Děkuju, jaká je zkušenost u vás, paní Matějová, s tím, o čem se tady bavíme, případně jaká jak ta jak to proškolování, jak jsme teď slyšeli, je ta obrovská práce s těmi zřizovateli, jakou z toho máte zpětnou vazbu a jak případně s tím budete pracovat v tom nejbližším období dál?

Lenka Matějová, legislativní analytička Svazu místních samospráv České republiky

Tak dobrý den, já jsem ráda, že jsem zpátky na své alma mater, a přímo tady, kde jsem před 20 lety studovala, takže děkuju za pozvání. Chci taky omluvit našeho pana předsedu, Petra Haladu, který v současné době pravděpodobně sedí někde na konkurzním řízení na ředitele na střední školu ve Středočeském kraji.

Abych se vrátila jako k vaší otázce, tak my jsme prošli v minulém roce, musím říct, že to bylo peklo, když to takhle zhodnotím, protože já jsem měla pocit, že lidi z MŠMT vidím častěji než moji vlastní rodinu, ale děkuju, a to je, ale vlastně nemůžu říct ani slovo na vstřícnost komunikace. To, jakým způsobem to potom bylo schvalováno a jakým způsobem ty data byly prezentovány, to už je věc asi jiná a za to ani tady nechci nikoho vinit, kdo tady sedí, to si myslím, že bylo hodně politické rozhodnutí.

Co se týká naší zkušenosti, abych tady upřesnila, já jsem z organizace, která hájí zájmy nebo sdružuje obce, menší obce, takzvaný venkov, jak my tomu říkáme, ale máme samozřejmě i velké členy. Dneska jsme tady slyšeli hodně příběhů, já bych řekla, že z těch větších škol, jo? Praha 6, to je úplně jako mimo naši realitu. Pak jsme tady měli ale i našeho člena z Bílé Třemešné, dobrý den, pane řediteli. Tam pan ředitel je velký vizionář, takže tam je to trochu, řekla bych, že dneska ty příklady byly lehce vychýlené k tomu pozitivnímu, kde to opravdu jako bylo dobré.

My máme zpětnou vazbu a nemáme žádná tvrdá data, my se na ně teprve chystáme a rovnou říkám, že se na ně chystáme ve chvíli, kdy budou schváleny účetní závěrky, nebo ne účetní závěrky, pardon, závěrečné účty, pardon. Závěrečné účty, myslím si, že je ten termín, kdy to musí mít zastupitelstvo schválené, tak pak se chystáme na to, že se, že půjdeme do území a budeme zjišťovat ty tvrdá data, ale zároveň se u toho budeme ptát: zkusili jste něco optimalizovat? Nebo jste prostě jenom si sedli s ředitelem, on vám řekl: potřebuju 3 miliony, tak jsem mu ty 3 miliony dal a buď to vyšlo v RUDu, nebo to nevyšlo? Jo, to je prostě, já v tuto chvíli nedokážu říct vlastně, jak to vyšlo, nebo to nevyšlo, myslím si, že vůbec nikdo ani MŠMT nedokáže říct.

Ale můžu odpovědět, že nevyšlo podle toho, co nám.

Ale ano, my máme, pokud bych měla říct, častěji slýcháme, že to nevychází, že ti zřizovatelé musí dofinancovávat. Někdo to dělal dlouhodobě. My jsme si dělali tehdy průzkum, když vlastně jsme se o té legislativní změně bavili, tak jsme si dělali průzkum mezi našimi členy. Možná jste nám na ty dotazníky taky odpovídali, kde jsme přešli na to, že 75 % a měli jsme asi 400 odpovědí, on nebyl to úplně už malý vzorek, z těch zřizovatelů, 75 % z toho hradí buď, hradí nepedagogické pracovníky z části, z části ze svého rozpočtu nebo z peněz pedagogů, to jako s tímhle číslem jsme pak i oficiálně operovali a to je podložené číslo. Teď to chceme porovnat, to znamená za ty peníze to stačí, nebo nestačí.

My se snažíme edukovat, edukujeme buď už tím, že jsme pořádali různé konference, že se bavíme s těmi zřizovateli, ale bavíme se i s těmi řediteli a apelujeme hodně na vzájemnou komunikaci, na dobré vztahy, ale tak přece jenom starostové jsou lidé, ředitelé jsou lidé, nebo ředitelky jsou taky lidé. Ne všude, ne všude to prostě probíhá úplně optimálně.

Co nás čeká? Čekají nás volby, kdy už, jak zaznělo, myslím, že ta práce začne znova. Tam si musíme uvědomit, že přijdou třeba, že přijdou třeba starostové, kteří vlastně přijdou z byznysu a tu školu znají jenom proto, že tam sami chodili. Jo, což je, ano, všichni rozumíme školství, protože všichni jsme tam chodili a máme tam naše děti, že jo, takže všichni jsme všichni jsme experti. A tam se prostě bojíme, že se, navíc oni přijdou v období, kdy se, kdy se začnou ty rozpočty znova dávat dohromady, takže uvidíme, jak to dopadne.

Velké změny ani ten příští rok neočekáváme. Nedokážu ani sama říct, jestli došlo, jestli větší je počet převodů na zřizovatele, nebo to zůstalo u ředitelů. Já, co mám zpětnou vazbu, tak nepedagogičtí pracovníci zůstali zaměstnanci školy a uvidí se, uvidí se.

Tak v tom úvodním kolečku bych dal na závěr slovo panu vrchnímu řediteli Pavlu Křečkovi. Máte unikátní příležitost se na to téma podívat očima znalce financování regionálního školství jako celku. Tak jak tuhle změnu vnímáte pohledem na celou vlastně komplexní agendu financování škol ze všech úhlů pohledů, pohledu samozřejmě primárně ministerstva, ale i těch dalších hráčů, kteří do toho vstupují?

Pavel Křeček, vrchní ředitel sekce ekonomické a legislativní MŠMT

Děkuju za ten dotaz. Já vlastně možná začnu tím, co tady naznačila kolegyně, že to nevychází, z pohledu toho, že to nevychází. Přiznejme si, že to nevycházelo ani před tou změnou. K tomu, k té provozní části, že samozřejmě v řadě obcí vycházelo, v řadě obcí to nevycházelo. Zkrátka, ta změna v tomhletom se vlastně nic moc nezměnila, pouze ta míra toho nevycházení teď je vyšší, protože tam jsou větší objemy peněz, ale vlastně už předtím to nevycházelo. Ta změna trošku narovnala, jsme na to trošku jakoby vyšli, takže vlastně jako jsme tady otevřeli i nějakou cestu, vlastně jak se dá lépe zacílit ten objem sdílených daní tam, kde je nějaká potřeba. Můžeme se bavit o tom, jestli to bylo nastaveno správně nebo nebylo, ale to beru, že k tomu slouží tyhlety debaty, abychom si řekli, co je třeba ještě dopilovat.

Tady to, co si myslím, že je jedna z významných změn, která nyní vlastně v tom systému je a myslím si, že ještě před tím rokem a půl jsme si nikdo neuměli představit, že vlastně rozpočtové určení daní může něco takového být a ani Ministerstvo financí nebylo ochotno pustit nějaký jako eficient a a podobně, natož, že by Ministerstvo školství mělo vůbec u sebe, jakým způsobem se bude část sdílených daní rozdělovat. Takže, to si myslím, že jako jsme jako stát pokročili, otevírá nám to nějaké další možnosti, jakým způsobem vlastně jako řídit financování i těch režijních služeb v regionálním školství.

Když se vrátím na ten na ten normální pohled, myslím si, že vlastně i z těch dnešních debat tady, jak se ukazuje, jak vlastně komplexní věci se musí řešit. A to školství je samozřejmě jednou z mnoha věcí, které musí řešit a vy jako starostové zejména těch malých obcích nemáte k sobě hned odborný aparát a strávíte spoustu věcí, které nejsou jednoduché, které se často mění a do toho ještě musíte řešit ty věci ve školství, což je také velmi speciální oblast, ne ne úplně jednoduchá. A jak už tady zaznělo, stát tam má nějakou politiku v tom vzdělávání směrem k té pedagogické práci a ty nepedagogické práce, na ten stát tak úplně jasno nemá a to si myslím, že se vlastně dneska ukázalo, že ať už jste s tím spokojeni nebo nejste spokojeni, tak vlastně ta změna přinesla to, že se se všichni na to nějakým způsobem podívali. Někdo více podrobně, někdo méně podrobně, ale vlastně ta změna přinesla to, že se to zase znovu jako stát, jako zřizovatelé, jsme se podívali znovu na to, jak vlastně to školství máme nastaveno.

Konec konců i ten narativ vlastně byl takový, zvýšit nějakou efektivitu, taky myslím si, že jsme se na to nějak podívali. Máte různé možnosti jako starostové, někde ty možnosti máte větší, někde máte menší. Jak jsem se tady debatoval na tom workshopu jednom, obcí zřizujete pouze jednu mateřskou školu, jednu základní školu, tak samozřejmě tam nemáte moc možností, jak to optimalizovat věčně, tam jediná možnost, jak to optimalizovat, je přes už tady zmíněnou spolupráci.

Zároveň to, co jsme tady taky už vlastně říkali, ta změna samozřejmě nesla to, že, co řeknu, tak, jak se to říká, takže vlastně učitelé přestanou sponzorovat ty nepedagogické, a já tady souhlasím s panem ředitelem, že není úplně dobré stavět tyhle dvě skupiny zaměstnanců proti sobě, protože to není fér. A konec konců i ten, kdo nastavit takhle ten systém, tak to nebyli ředitelé škol, to nebyli zřizovatelé, takže já bych ty pedagogy nekritizoval, že to bylo špatně, prostě takhle ten systém byl nastaven a ředitelé dělali to nejlepší, co uměli a co ten systém umožňoval. Takže na druhou stranu, a uvidíme to samozřejmě v letošním roce, že učitelé na tom jako dopadnou líp, ale zároveň nechceme samozřejmě, aby na té změně prodělávali ti ostatní zaměstnanci, my chceme, aby na té změně prodělávali všichni jako celek, takže samozřejmě hledáme nějakou cestu, jak už tady říkala Pavla, ideální řešení samozřejmě nenajdeme, hledáme nějaké řešení, které bude funkční, které si bude umět vypořádat s tou demografií.

A už to tady taky vlastně zaznělo od některých z vás, jedna z těch výhod peněz z rozpočtového určení daní je, že jsou nezávislé na té demografii, co se týká toho rozdělování peněz. Samozřejmě, bude ovlivňovat demografie to, kolik budeme mít lidí, kteří budou platit daně, to se samozřejmě bude mít, to se samozřejmě bude ovlivňovat, ale rozdělování daní do škol, tak to se samozřejmě výrazně ovlivňovat nebude.

Bavili jsme se také o tom, jak to vlastně vypadá s těmi daňovými výnosy, zaznamenal jsem tady, že ty naše predikce byly optimistické, na druhou stranu musím říct, že my jsme pracovali s nějakým růstem daňových příjmů okolo 6 % v té poslední predikci a když jsem se díval, tak vlastně ta aktuální data ukazují od finanční správy, že jsme o 15 % na výš než v minulém roce, takže vlastně naopak ten daňový výběr se zdá lepší, než byl loni atd. Ale čeká se ještě mnoho měsíců, ještě se samozřejmě může mnoho věcí stát, tak, ale byl bych tady přiměřeně optimistický, to se mi zdá, že ta naše predikce nebude tak úplně nerealistická od té od té skutečnosti.

Z hlediska státního rozpočtu Jindro, asi tam jsi také mířil, to je samozřejmě otázka taková, no teď Ministerstvo školství nemusí se zabývat otázkou financování té nepedagogické práce, ale neznamená to, že by nás nepedagogická práce vůbec nezajímala. Samozřejmě i důkaz je to, že tady dneska jsme, takže samozřejmě nás nepedagogická práce nadále zajímá. Zajímá násamozřejmě i způsob odměňování nepedagogických zaměstnanců, tak, jak už o tom, pan Jiránek, jak se sem blíží nějaká změna, tak budeme rádi, že jako Ministerstvo školství jsme dlouhodobě usilovali o to, aby se ty nepedagogické tabulky napravily, aby nebyly aby nebyly tabulky pod úrovní zaručeného platu, respektive pod minimální mzdou. To znamená, doufám, že jsme blízko tomu, když Ministerstvo financí zvládne laskavým okem, že by se tyhle věci mohly upravit tak, abychom nemuseli ty věci dělat takhle hrozně složitě a pak se to těžko vysvětluje těm zřizovatelům, že si sice tabulkový plat má takovýhle, ale že má ještě k tomu 10 000 doplatek. Nebo pět nebo tři, to je jedno, principiálně, tak, takže tady o to jde.

A k tomu vzdělávání, tam si myslím, že je tam ta situace je kraj od kraje různá. Jsou kraje, který mají dobrý středisko, který poskytuje vzdělávání pro učitele, pak to nezatěžuje tak ani ty zřizovatele, ani ty školy a podobně. Jsou kraje, který to nemají tak dobrý, jsou kraje, kde ta dojezdnost je dobrá, jsou kraje, kde je to špatný. Tohleto si bude muset stát, aspoň částečně vyřešit sám. Jinak, když jsme kupovali třeba počítače a tablety do škol, tak se obávám, že ONIV by nám nestačily ani na DPHčko na tož na ty vlastní mašinky, to se platí všechno buď z projektů nebo z peněz zřizovatele, takže jako tak, jak postupuje a když budeme chtít koupit trošku slušnější softwary a zaplaťpánbůh, že se, že se odložilo, protože i školy, i knihovny mají mít software pro specifikaci služeb pro to, jestli má ta obec matriku nebo stavební úřad, což je naprosto absurdní zákon, tak, tak doufám, že tyhle věci se podaří taky usnadnit.

Ale za mě to zase vede k tomu, že bude daleko větší souboj, ale na druhou stranu je to dobře, o to kvalitní vzdělávání, protože ty rodiče se budou moci daleko více vybírat víc. Dneska to bylo velmi často tak, že existovaly velké území, kde rodiče sháněli školu, nevybírali si ji. Teď si budou moci vybírat všude a v těch územích, kde je těch dětí opravdu málo, tam spíš bude opačný problém, jak udržet nějakou základní dostupnou síť škol tak, aby ty děti se tam vůbec rozumně dostaly v rozumném čase, zvlášť ty malý.

Říká se, že slibem nezarmoutíš, ty zaručený platy jsou vážně velkej problém nejenom nepedagogické práce, ale celý veřejný správy. I pro to máte nějaké rukoudání nebo potvrzení, že se s tím dál.

Já nemám rukoudání, ale pan prezident další, kterej tady, kterej tady není, unie zaměstnavatelských svazů, mně předložil materiál, který snad je posvěcen, bude posvěcen Ministerstvem financí, takže by to mělo být na dobré cestě.

Tak děkuju, a já, protože čas běží neúprosně, bych dal prostor ještě publiku a tam se hlásila paní, myslím, že to je, myslím, že to je, paní z dálky, já to chci vidět, paní nahoře a ta se hlásí. Už už se hlásí. Opravdu úplně nahoře, tam na rampech. Děkuju za zprostředkování mikrofonu.

Dotaz z pléna

Dobrý den, Šenkeříková Barbora, Dobrá, právník. Já bych chtěla reagovat na projev paní ředitelky Katzové o svazkování, o nutném slučování škol. Chtěla bych říct, jsme škola, která má školku a školu dohromady zhruba 180 dětí a my to svazkování praktikujeme přirozeně, dlouhodobě, protože k nám se sjíždí děti z ostatních vesnic. Zeptám se, budeme z hlediska financování postaveni na stejnou roveň jako svazkové školy, když už ve skutečnosti dlouhodobě pracujeme pro tuto verzi?

Vy vy praktikujete takové to přirozené přirozenou spádovost, kterou možná ani nemáte, podívejte se, u ní vyvěšenou nějakými Máme ji u ní vyvěšenou dokonce, ale Máte ji u ní vyvěšenou, máte ji vyvěšenou, nicméně formálně jste zřizovatelem pouze vy jako vaše obec. Ano, a je nějaký důvod pro to, aby svazkové školy a to, co mám kolegyni ze svazkové školy, ve svazkové škole se docela divím, a to si dovoluju, tak je nějaký důvod, když my fungujeme stejně komunitně a stejně ve spolupráci, abychom byli takhle demotivováni v tom financování? My se na to podíváme opačně. My se díváme na to tak, že budeme motivovat. No dobře, ale nás demotivují. Ty ta řešení, která znamenají spolupráci, kvalifikovanou spolupráci více obcí dohromady při zřizování škol na svém území. To znamená, že skutečně společně zřizují tu školu, společně rozhodují o jejím rozvoji, společně se podílejí na jejím financování, společně vybírají ředitele, společně vytvářejí tu vizi školy a strategii dalšího rozvoje. To je totiž to, co je z našeho z našeho pohledu to jediné, co umožňuje na té lokální úrovni se vypořádat s tou demografickou situací, která do většiny lokalit tohoto této země se se se blíží, a to nejen v té oblasti školství. Už tady zaznělo v tom předchozím příspěvku, že školství je vždycky průkopníkem nějakých změn ve veřejných službách, protože je tak masivní a rozlezlé do celého území České republiky, když to řeknu, ale ono to bude čekat i jiné oblasti veřejných služeb a my naopak třeba i v tom školství musíme být schopni se propojovat třeba se sociálem, s ospody, s těmi navazujícími V tom případě vás, ty malinký obce nejsou samostatně bez profesionální podpory a profesionálního aparátu, když to řeknu. V tom případě vás zvu k nám k nám na venkov, abyste viděla, že ta spolupráce tam funguje, tak a chtěla bych se posunout dál. Toto dávám jako jenom ode mě žádost, aby ministerstvo zvážilo tuto demotivaci nás komunitních škol, které fungujeme dlouhodobě komunitně. Tak, a dále bych chtěla říct, že škola na vesnici naší velikosti funguje jako základ života přes den. A je to vícevrstevnatá funkčnost, která tam je už v těch dětech a rodičích, protože ty děti se učí žít spolu, ta komunita se učí žít spolu, ty rodiče se setkávají a tvoří se tak společnost obce a obcí, když teda sdružujeme více dětí, takže já si myslím, že ta funkce je velmi důležitá i na malé vesnici a tady bych se dotkla jedné z mnoha věcí těch škol, a ta se nazývá wellbeing, který je teďka moderním pojmem, v takto malé škole je wellbeing daleko přirozeněji nastaven než ve velké škole svazkové. Pak pro ten wellbeing musíme, aby v té velké škole a ne jen svazkové, městské a a jako jakékoliv, ale tovární škole, byl vytvářen pomocí psychologů, psychiatrů, ospodů, sociálních pedagogů a tak dále, mohli bychom pokračovat. A my tohleto na té vesnici máme přirozeně. Takže, tady bych řekla, že nesmí se zapomínat všechno jenom na, nesmí se všechno přepočítávat jenom na tabulkové peníze, na aktuální peníze, ale je třeba to přepočítávat trošku ve vizi do budoucnosti, jo? Zúčastnila jsem se před 14 dny bezpečnostní konference, kterou pořádal Magnus Regio ve spolupráci s různými vrcholnými představiteli institucí zainteresovaných a mimo jiné tam byl pan psychoterapeut Drbohlav, který vyslovil jednu překvapivou větu pro mě, řekl, že na západě už zjistili, že malé školy pro tu společnost z hlediska, on to má samozřejmě nazírá ze svého hlediska, jsou daleko příznivější jak ty velké školy. Překvapení pro mě, zpráva pro vás, jestli jste to ještě neslyšela, jsem to slyšela poprvé. Tak, jsem ráda, že slíbené finance od Ministerstva školství, respektive Já vás jenom poprosím, nevím, kolik to už máte, já mám ještě další přihlášené, a a teď to nijak nezpochybňuju, jenom dál, dál na to stojím, Dobře, já dám ještě dvě témata, prosím o přehodnocení inkluze, protože takové inkluzované dítě ve škole, které je agresivní a rozhodí celou třídu, je potřeba na to zaplatit asistenta pedagoga, druhého pedagoga a následně neprobíhá výuka, utíkají nám učitelé, není opravdu efektivní. A ještě bych poprosila, aby se někdo věnoval umístění autistických dětí, je to pořád málo, končím, děkuju moc za pozornost.

Taky děkuju, a poprosím pana kolegu, vy jste se hlásil, jo.

Tak, se rovná, ať se to rovná, tam budem peníze moct zrušit. Ano, jak říká Dan Jiránek, to se rovná na dva dny jako vždycky. My vám, vy to s ním nepotřebujete, já s ním nesouhlasím. Moje jméno je Jiří Beneš, já tady potřebuju reagovat na některý věci, a to je ta spádovost, ta svazkovost. My jsme taky v tak trošku spádovou školou pro některý obce. Určitě se nebudeme svazkovat, protože samozřejmě ta škola byla nějakým způsobem založená, nějakým způsobem funguje, a vlastně k tomu není ani potřeba, protože když už dneska neplatíme z tý sousední obci za ty žáky, protože to financování se změnilo, tak vlastně ten princip toho svazkování není nutnej, protože ten zřizovatel může bejt jeden, je to pak jednodušší na to rozhodování, na nějaký ty revize a tak dále. Takže já to považuju ne za motivační, ale diskriminační, protože přirozené celky, které vznikly, tak vy diskriminujete. To mi přijde velmi špatný. Zazněly tady nějaké témata, které byly zejména ve spolupráci s ospodem a tak dále. Já vás pozvu i k nám. My jsme základní a mateřská škola s dětskými skupinami. Fungujeme tak normálně, je to skvělý, protože chceme. Jsme škola, která má nadstandardně velký areál školy, velmi nadstandardně velkej, máme spoustu venkovních učeben a tak dále. Bylo to naše politické rozhodnutí, že jsme do toho ty peníze nacpali. Vy o čem tady mluvíte, tak to je něco, co by se mělo říkat státem zaručený standard. To je něco, o čem se bavíme, že by tak jako mělo bejt zafinancováno z toho rozpočtu, a pak se bavme o tom, že my jako municipalita se můžeme rozhodnout, že tu školu podpoříme úplně jinak, my ji můžeme dostat úplně do jinejch parametrů, to je třeba u nás. Nejsme jediní, jsme jedineční a nejsme jediní, ale já nechápu, proč bychom my jedineční měli být trestáni, protože nejsme svazkoví. Tomu fakt nerozumím. A fakt nerozumím tomu, proč říkáte, že škola na obci neumí spolupracovat s ospodem, neumí pracovat s psychology, sociálními pracovníky a tak dále, to tady zaznělo, mě to velmi mrzí, protože tak to opravdu není, děkuji.

Tak, to ta poslední věta tady myslím nezazněla, ale reagovat chtěl pan Křeček.

Já jenom jsem chtěl jednu takovou technickou, jak tady zaznělo, že nevyžadují peníze od okolních obcí, tak v poslední době se nám tady objevuje takový nešvar, v uvozovkách, kdy začínají rozesílat zřizovatelé větších škol obcím veřejnosprávní smlouvy o platbách za neinvestiční náklady v rámci škol, takže to je jev, který možná i vyplývá právě z toho financování, kdy nemají dostatek prostředků na to, aby to zafinancovali ze svého rozpočtu a shání peníze, kde se dá.

Já na to zareaguju v rychlosti. Jedná se většinou o školy v okolí nějakých větších sídel a tak dále, protože tam je nedostatek těch míst. Takže, zase to nesouvisí s tím, že to je jako téma, který je všude, je to tam, kde třeba byla přirozená spádovost a pokud někdo ruší přirozenou spádovost a vyžene nějaký investice, tak je to z nějakého důvodu, a je to na domluvě těch obcí v tom případě.

Dobře, děkuju. Další dotaz, tady se hlásí.

Dobrý den, já jsem Vlastimil Sýkora, jsem z obce Košetice na Vysočině. Nejsme tady v nějaké náladě bojovných, chci jenom, když malá obec nebo starosta malý obce je schopný přizpůsobit se úplně všemu, akorát respektujeme to, k čemu došlo, a jsme schopni se tomu podřídit. Spoléháme se samozřejmě na Svaz, spoléháme se na SMS, a děkujeme střednímu článku podpory, který zejména Vysočině funguje a působí excelentně. Cokoliv potřebujeme, cokoliv potřebujeme debatovat, zeptat se, všechno funguje, a věřím tomu, že funguje v celé republice. Jediný co, je takový podnět, co by nám hodně pomohlo, tak RUD, je takovým, jako zaklínadlo. Máte to v RUDu, to přijde z RUDu, tohle je v RUDu. RUD nešel rozklíčovat do té doby, než v tom bylo ještě zabaleno financování nenenepedagogických pracovníků, než šel rozklíčovat. Zkoušeli jsme, jakýmkoliv způsobem, metodiky, Ministerstvo financí, nešlo to rozklíčovat, a teď do toho se ještě zabalilo tohle ty nepedagogičtí pracovníci, a nám by velmi pomohlo, kdyby třeba jenom v tom, co nám přijde z RUDu, tak ty nepedagogičtí pracovníci, ten balíček, kdyby tam byl nějakým způsobem jako deklarován nebo oddělen. My jsme predikovali, že dostanete příklad 10 milionů, a my bychom potřebovali na konci roku vidět, že jsme těch 10 milionů dostali, a ne že to bylo sedm třeba. Tak to je takový příklad z praxe starosty, kterej pracuje s číslama a šetří každou korunu, ne že bychom tu korunu tam nechtěli dát, ale chceme vidět, že jsme ji dostali. Asi tak, děkuju.

To musím nejdřív, já si myslím.

Jo, děkuju, omlouvám se panu Křečkovi. My jsme jako SMS vlastně to rozklíčování té kalkulačky, která se objevila někdy před rokem, chtěli od začátku, bohužel nám nebylo vyhověno a dneska jsem se dívala, že to tam vlastně stále není. Já si myslím, že vy paradoxně jako starosta si to možná dokážete spočítat, když si vezmete to navýšení vlastně koeficientů, že si to jako dokážete nějak odhadnout a spočítat, jo? Že to jako poznáte, a tak jako to pozná ten, jako vezmete si to, co jste na to dostávali v nějaké procento, plus teda si spočítáte to, co dostáváte teďka navíc na ty na ty nepedagogické pracovníky, jo? Takže teoreticky byste si to dokázal spočítat. Na druhou stranu já tady znova apeluju na MŠMT, jestli by to tam opravdu nemohli přidat, protože si myslím, že to spočítat dokážete, po částech, ne? Nebo takhle, Ministerstvo, prostě stát to dokáže spočítat a jenom a mezi sebou si to jako si to mezi sebou předá, ale, ale to RUD, tu část, která šla na provozní příspěvek, Jo. A já si myslím, že my v té naší kalkulačce SMS, že to tam rozdělené je, teď nechci úplně lhát, že tam je. Jo, jo, jo, jasně, je to odhad, ale i ten odhad by kolikrát pomohl, no.

Tak já dám, pan Křeček, omlouvám se.

Já se to samozřejmě pamatuju, na to setkání v Senátu, jak se pamatuju na příspěvek týkající se pana ministra, že máme a máme, na druhou stranu, já jsem se, já jsem se od té doby, já jsem se o to i dneska, co jste tady vystupovali, samozřejmě otázkou je, jakou formu to poskytlo, protože, jak říkáte, Praha z hlediska rozpočtového určení daní je jedna obec, městská část není příjemcem rozpočtového určení daní, a tak, jak já jsem pochopil následné rozhodnutí pana ministra, tak nechtěl vstupovat do vnitřní věci hlavního města Prahy a nechtěl tedy vlastně jako zveřejňovat tu teoretickou kalkulačku směrem k městským částem hlavního města Prahy, takže to je na čem to ono vlastně, proč nakonec ten příspěvek nebyl naplněn. Nicméně samozřejmě počty dětí, žáků ve školách městských částí jsou zřejmé, to znamená není problém, podle těch koeficientů, ten nedaňový, teoretický daňový příjem jednotlivých městských částí spočítat, to samozřejmě není nic, s čím, co by se nedalo spočítat, a ty koeficienty znáte, takže stačí to vlastně takhle spočítat, nicméně formálně s tím příjemcem té daňové daně je Praha a v rámci té naléhavé, podle se uvažuje, tak já jsem rád, že hlavního města Prahy se k tomu postavila čelem, dál jsme se shodovali, že jsme tam vytvořili možnost městské části hlavního města Prahy, aby ty městské části měla pohodu velmi, co se týká toho objemu, opomíjela o peníze na školství, tak to se, ale to už není na základě té zprávy, no a ta otázka politická, než úřední, že by to samozřejmě mohl odčítat od úrovně městské části.

Víš co, na rychlou reakci k tomu poprosím Dana Jiránka a tamhle bude pak poslední dotaz, myslím si, tak.

No, já chci říct, že zákonem to podstoupit nejde, protože to je rozhodnutí, jestli tu školu zateplíte a budete míň platit za energie nebo nezateplíte a budete víc platit víc platit za energie, je politický rozhodnutí tý obce. A z RUDu se to nedá, ale s provozním nakládáním ty školy sakra umí. Jo, čili tohleto se nedá řešit z úrovně státu.

Dobře, děkuju. Další dotaz, prosím, dotaz.

Tak, Rejchrtová Barbora, Velké Opatovice, zřizovatel tří školských zařízení. Chtěla jsem se zeptat, obec, samostatný, územní, právní celek si dobrovolně rozhodne zřídit školské zařízení, takhle to vždycky bylo, je a bude. Vy jste s novou zákona přišli s tím, že jste nám řekli: ne, ne, ne, vy se budete slučovat. Protože nesplňujete počty žáků, ano, je to tak. Takže vy jste nám to té samostatné působnosti, kterou jsme dobrovolně do toho dali, jste řekli: ne, ne, ne, my vám tu dobrovolnost bereme a takhle to bude.

Já se ptám zástupců Ministerstva školství, co tím stát sleduje? A ještě doplním, v našem případě to je tak, že máme mateřské školy, které mi nesplňují 180 žáků, slučují se se školou, která má 400 žáků, nedává mi to moc smysl, za mě dobrovolně a od toho je ten územní celek, který si dobrovolně něco rozhodne, což jste nám v tomto případě vzali, tak si myslím, že jako správci bychom se měli dobře zachovat a já třeba bych navrhla: budeme slučovat školky, ale nemůžu, protože vy jste nám dali nějaké mantinely, nějaká pravidla, nesplňujeme. Je nějaká věc, která toto může změnit? Proč, nebo co tím sledovalo teda to ministerstvo?

A ještě řeknu jednu věc. Já všechny tři zařízení mám ve třech budovách, já neušetřím na provozu, z ředitelek se stanou zástupci, neušetříme na mzdách, jako správný hospodář jsme už dávno některé funkce slučovali i v rámci těch tří samostatných školských zařízení, takže já v této chvíli mám již dobře vyřešený dávno účetnictví, mzdy, tady ty ekonomky, IT a na to jsem nečekala, že mi někdo jako s převodem nenenepedagogických pracovníků, takže nám to nic nepřinese, jenom nějaké obstrukce a to, že vlastně někdo za nás rozhodl a my nevíme proč a já nevím, co tímto ministerstvo sleduje a já bych chtěla slyšet jasnou odpověď, co nám to přinese. Protože naopak ty malé obce s malými školami, těch se to absolutně netýká, ty se nemají s kým slučovat a tím jste to nevyřešili, jako vůbec, zase jste jako rozhodli nějaký systém, který je funkční, který už s dávno už nějak hospodářsky funguje, máme všechno zajištěno, ale máme ty obstrukce, tak děkuju moc za odpověď.

Tak, já možná začnu a pak předám slovo vrchnímu řediteli Pavlovi. Já se spíš dívám do toho budoucna, protože já jsem nebyla u toho rozhodování v loňském roce, rozumím, dneska jsme, jsme tady za ministerstvo všichni, takže my se snažíme nějakým způsobem s tou změnou zákona, která byla provedena skutečně na zákonné úrovni poslaneckým návrhem, byť připravovaným nepochybně v rámci Ministerstva školství, byla loni schválena, předpokládám, že tím primárním cílem bylo nastavit nějaké efektivní parametry velikosti školy z hlediska jednak toho, co tady zaznívalo celé dopoledne, to znamená úspor z rozsahu při nějaké minimální velikosti té organizace, ale i z hlediska té kvality toho vzdělávacího procesu jako takového a udržitelnosti pro ten stát, když posílá ty peníze na ty pedagogické pracovníky.

Nicméně, naprosto souhlasím s vámi, s tím názorem, že to, že se to dotklo jenom těch zřizovatelů, které mají víc než dvě školské organizace, není z mého pohledu vlastně obhajitelné, protože ten největší problém, který v tom území máme, to znamená u těch nejmenších zřizovatelů a těch nejmenších subjektů, kde je jedna malinká obec, jedna malinká školní organizace, to neřeší vůbec. A to, co jsem se snažila říct v úvodu, je to, že ty naše kroky do budoucna míří tímhle směrem, ale jiným pojatým v tom smyslu, že zatím nemáme v úmyslu stanovovat nějaké minimální hranice velikosti pro vůbec existenci toho právního subjektu, ale budeme mnohem účelněji nahlížet na ty parametry financování těch malých subjektů ze státního rozpočtu a více dbát na to, aby zřizovatelé, když se rozhodne tak, jak tady bylo řečeno, že i ten malý subjekt bude dál udržovat a bude schopen garantovat tu kvalitu, kterou od něj očekáváme, takže také bude nucen si dofinancovat ty zvýšené výdaje i na tu pedagogickou část té činnosti. Takže přijde nám lepší v tuhle chvíli než těmi striktními velikostními hranicemi, jít tím striktním důsledným vymáháním odpovědnosti a kompetencí těch jednotlivých úrovní toho systému, kdy stát je připraven financovat jenom určitá organizační řešení, protože v nich vidí nějakou tu udržitelnost, efektivitu a kvalitu, ale ponechává té samosprávě možnost se s tím vypořádat, když tu kvalitu bude schopen ten zřizovatel garantovat a zároveň, a to je to důležité B, budeme chtít dávat nové nástroje těm zřizovatelům podpory v okamžiku, kdy budou chtít spolupracovat, sdílet, dělat ta společná řešení tak, aby tam nebyly bariéry a naopak abychom je motivovali touhle cestou jít, protože to z našeho pohledu je jediné udržitelné v té situaci, v jaké se nacházíme.

Dobře, ale vy už jste ty mantinely striktní dali, teďka tou změnou zákona o těch 180 žáků a já se ptám, jestli se očekává nějaká změna? Dal je zákon v tu chvíli, v tuto chvíli ten zákon platí a popravdě řečeno, nejste jediná, která upozorňuje ministra školství na to, že to má nějaké souvislosti, které nejsou, ne jenom v praxi ideální, ale vlastně nejsou ani ve prospěch toho žáka. Možná se to víc týká těch mateřských škol, pokud jde o ten o ten o to číslo, který se tam týká, než těch základních, ale každopádně takhle je. A to, že my to nějakým způsobem v tuto chvíli vyhodnocujeme, nechci se za to skrývat, ještě je tam nějaký čas, který tam někde zůstává, a snažíme se na to jít trochu z té druhé strany, to znamená motivovat ty školy ne touto cestou, ale jinou cestou v duchu toho, co říkala paní ředitelka Katzová. Čímž nevylučuju, že ten zákon se změní, ale ani vám to tady nemůžu slíbit, ani to neudělám, protože to prostě není pravda a to byla by to nebyla by to pravda, ani tu moc nebo tu pravomoc nemáme.

Já koukal jsem se trošku na hodinky, ne že bych byl neslušný vůči paní Katzové, když povídala, že ne, abych si to možná nedovolil, a jednak si myslím, že to ten čas docela rychle utekl, jsme trochu přetekli přes ten očekávaný konec, takže já bych chtěl za nás za všechny, za sebe moc poděkovat všem pěti panelistům Pavle Katzové, Pavlu Křečkovi, Lence Matějové, Luboši Zajíci i Danu Jiránkovi za jejich pohled zvrchu, tak jak jsem prostor na začátku, za debatu nad tím, že jste se ptali, za to, že jste se že jste chtěli, aby se vysvětlily, kde jste sami dávali příklady ze své praxe.

Závěrečné slovo

Závěrečný blok je v mé kompetenci, jmenuje se Závěrečné slovo, ukončení konference. Já bych ho využil ve velmi krátkém čase, který jsem si pro to stanovil, chtěl bych v první řadě moc poděkovat vám všem, že jste se aktivně zapojili po celý den za workshopy, za debatu, všem vystupujícím dopoledne i teď odpoledne za to, že se nachystali a přišli sem s námi sdílet svoji zkušenost, ale přišli taktéž debatovat, toho si moc vážím. Chci hrozně moc poděkovat kolegům z odboru středního článku nebudu jmenovat, říkat za to, že to pro nás tady nachystali, připravili, uvařili, ozvučili, všechno, co si dovedete představit, velké poděkování a moc za to děkujeme. Last but not least samozřejmě velké poděkování panu Hrůzovi, kterého teď nevidím, asi už, máme, omlouvám se, nemám brýle, za to, že jsme se tady mohli sejít a že jsme mohli využít prostoru Vysoké školy a příslušné fakulty na další konferenci středního článku podpory.

Zachovejte nám přízeň, my vám ji také zachováme a těšíme se na setkání při jiných vhodných příležitostech. Šťastnou cestu domů dneska všem.

Poznámka k přepisu

Tento dokument je redakčně upravený pracovní přepis audiozáznamu konference. Vznikl s využitím nástroje umělé inteligence na základě automatického přepisu, dodaného časovače a prezentace z konference. Text byl očištěn od přeřeků, opakování, zjevných chyb automatického přepisu a nedokončených vět; jména, funkce řečníků a hlavní číselné údaje byly sjednoceny podle programu a přiložené prezentace.

Vzhledem ke snížené kvalitě audiozáznamu může přepis stále obsahovat nepřesnosti, zejména u hůře srozumitelných pasáží, číselných údajů nebo formulací z diskuse. Dokument proto slouží jako doplněk k audiozáznamu a před dalším zveřejněním nebo citováním doporučujeme sporná místa ověřit podle nahrávky, případně s příslušnými řečníky.

Blok 3 tvořily paralelní workshopy; souvislý přepis workshopů nebyl v dodaném podkladu obsažen.