Finance z EU
ESIF (2014-2020)
NPO
OPJAK (2021-2027)
Projekty MŠMT
📈 IPs DATA
📄 IPs Kurikulum
ℹ️ IPs Střední článek
Mimořádná událost přináší různé silné emoční reakce zasažených. Obzvláště když pomine bezprostřední nebezpečí a opadne prvotní stres. Můžete očekávat strach či úzkost; soucit a solidarita se mohou střídat s hněvem a obviňováním. Pro děti a žáky jsou takové situace obzvlášť náročné, a proto je potřeba jim poskytnout ihned po události psychosociální první pomoc.
Podklad je určen především učitelům, pedagogickým pracovníkům a ředitelům škol, kteří mají za úkol podpořit děti v těžkých a stresujících situacích spojených s pocity ohrožení, například při bombových hrozbách nebo jiných bezpečnostních incidentech. Jeho cílem je poskytnout jim konkrétní návod, jak s dětmi komunikovat, jak podpořit jejich psychickou pohodu a jak zajistit, aby se děti cítily bezpečně a stabilně i v nejistých situacích.
1. Posilte pocit bezpečí u sebe, druhých i celkově ve škole. Mějte potřebné a ověřené informace. Omezte nezbytné změny v rozvrhu a dalších oblastech na minimum. Omezte stresující události. Vytvořte i pro sebe podpůrnou síť, je důležité mít s kým mluvit, vědět na koho se obrátit, více odpočívat.
2. Dejte dětem prostor vyjádřit své pocity a myšlenky: Umožněte dětem mluvit o tom, co prožívají v souvislosti s mimořádnou událostí. Každé dítě může situaci prožívat jinak – některé děti mohou cítit úzkost nebo vztek, jiné mohou být naopak zamlklé a na první pohled vypadat klidné.
3. Mějte pochopení pro jejich emoce a různé reakce: Je důležité akceptovat, že různé reakce jsou přirozené. Dítě se může bát, plakat nebo naopak být nervózní a rozesmáté. Tyto emoce nejsou špatné, jsou jen vyjádřením nadměrné zátěže, kterou zažívají.
4. Podpora a řád: Udržování běžných denních rutin, na které jsou děti dlouhodobě zvyklé, jako je škola, koníčky a zájmové aktivity, může dětem pomoci zůstat v klidu a získat pocit stability i v nejistých situacích.
5. Uklidňující rozhovory: Ptejte se dětí na jejich pocity a myšlenky související s hrozbou, nejen povrchně, ale hluboce se zajímejte o to, jak se ve škole a na veřejnosti cítí. Umožněte jim sdílet jejich obavy. Vysvětlete jim také, že situaci řeší profesionálové a že jsou nastavena bezpečnostní opatření, která je mají chránit.
6. Komunikujte i s dětmi, které nebyly přímo ohroženy: I děti, které nebyly v přímém nebezpečí, mohou mít strach nebo obavy. Ujistěte je, že je normální cítit nejistotu či úzkost, i když byly mimo bezprostřední ohrožení.
7. Podpora při návratu do školy: Pokud se děti cítí nejistě, mohou potřebovat doprovod do školy nebo jinou formu podpory.
8. Komunikace mezi rodiči a školou: Ujistěte se, že rodiče a škola spolupracují a vzájemně se informují o potřebách dětí. Je důležité, aby škola věděla o případných obavách dítěte a mohla na ně reagovat a naopak.
9. Všímejte si změn v chování: Sledujte případné změny v chování dětí, jako jsou zvýšená nervozita, uzavřenost nebo nepřiměřené reakce na situace spojené s bezpečností. Tyto signály mohou naznačovat, že dítě potřebuje větší pozornost a podporu.
10. Krizové linky: Připomeňte dětem, že mohou kdykoliv využít Linku bezpečí, pokud se potřebují s někým poradit nebo svěřit se svými pocity. Mohou také využít chat Dětství bez násilí Centra LOCIKA. Rodiče a pedagogové mohou volat na Rodičovskou linku, nebo Linku pro rodinu a školu, aby získali podporu a rady pro práci s dětmi v těchto situacích.
11. Odborná pomoc: Pokud dítě i po delší době stále pociťuje strach nebo úzkost, která narušuje jeho běžné fungování, je vhodné vyhledat odbornou psychologickou pomoc.
