[00:00:00 – 00:02:16] Úvod: novela školského zákona a změny ve školských radách 

Diskuse se zaměřuje na fungování školských rad a změny, které přináší novela školského zákona účinná od 1. ledna 2026. Moderátorka představuje hosty: Štěpánku Thérovou z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Jindru Zalabákovou, první náměstkyni hejtmana Ústeckého kraje. Hlavním tématem jsou nové pravomoci školských rad, změny ve složení a větší důraz na transparentnost a odpovědnost. 

Štěpánka Thérová vysvětluje, že novela nově rozšiřuje okruh voličů o nezletilé žáky středních škol (s výjimkou nižších stupňů víceletých gymnázií a konzervatoří). Tito žáci budou moci volit své zástupce do školské rady a tím se přímo podílet na rozhodování o dění ve škole. Další významnou změnou je povinné zveřejňování informací o školské radě – například volebního řádu, složení rady a způsobu podávání podnětů či stížností. 

Jindra Zalabáková vyjadřuje určitou skepsi ohledně připravenosti samotných členů školských rad na aktivnější roli. Domnívá se, že školy jako instituce připravené jsou, ale u jednotlivých členů si jistá není. Téma odpovědnosti a kompetencí podle ní bude nutné dále rozvíjet. 

[00:02:16 – 00:04:18] Aktivita školských rad a očekávání od novely 

Štěpánka Thérová připouští, že některé školské rady již dnes fungují velmi dobře a jsou připravené i na nové kompetence. Zároveň ale otevřeně konstatuje, že mnoho škol a členů školských rad bere jejich existenci spíše formálně – plní pouze základní povinnosti bez skutečného vlivu na rozvoj školy. 

Ministerstvo proto očekává, že zapojení žáků přinese do stagnujících školských rad více života a větší aktivitu. Thérová připomíná, že od zavedení školských rad kolem roku 2008 jde o první významnější legislativní změnu v této oblasti. Ministerstvo chce nejprve sledovat, jak se novela osvědčí v praxi, a teprve následně případně zvažovat další úpravy. 

[00:04:18 – 00:08:16] Zapojení nezletilých žáků a debata o smyslu participace 

Štěpánka Thérová vysvětluje, že dnešní mladí lidé se více zajímají o veřejné dění i o chod školy. Dosud byli podle ní často pouze objektem rozhodování, aniž by mohli sami zasahovat do procesů, které se jich týkají. Novela má tento deficit odstranit a posílit demokratickou participaci žáků. 

Jindra Zalabáková ale upozorňuje, že již dnes existují studentské parlamenty, které podle ní participaci žáků umožňují dostatečně. Popisuje zkušenost z Ústeckého kraje, kde krajská samospráva se studentskými parlamenty aktivně spolupracuje. Domnívá se proto, že rozšíření školských rad o nezletilé žáky nemuselo být nezbytné. 

Následně se rozebírá otázka „dvojího zastoupení“ nezletilých žáků – tedy situace, kdy může mít hlas rodič i samotný žák. Zalabáková upozorňuje na možné komplikace a překrývání zastoupení. Thérová odpovídá, že výsledná podoba novely je kompromisem, který vznikl během připomínkového řízení. Kandidovat může buď rodič, nebo nezletilý žák z jedné rodiny, ale hlasovat mohou oba. 

Zaznívá také problém nízkého zájmu rodičů o kandidaturu do školských rad. Thérová uvádí, že aktivní a odpovědný žák může být pro školu přínosnější než pasivní rodič, který se jednání prakticky neúčastní. 

[00:08:16 – 00:12:21] Nízký zájem rodičů a role aktivního vedení školy 

Diskutující se shodují, že aktivita školské rady výrazně souvisí s přístupem vedení školy. Podle Štěpánky Thérové tam, kde je aktivní ředitel a otevřená komunikace, mají rodiče i další aktéři větší chuť se zapojit. 

Jindra Zalabáková upozorňuje na psychologickou bariéru rodičů – mnozí se obávají, že kritika školy by mohla nepřímo dopadnout na jejich dítě. Pokud škola vytváří prostředí, kde je názor rodičů vítán, situace je podle ní výrazně lepší. 

Obě hostky zdůrazňují význam širší spolupráce školy s rodiči a veřejností. Jako příklady uvádějí školní akce, sportovní dny, burzy nebo společenské události, které mohou rodiče více vtáhnout do života školy. 

[00:12:21 – 00:15:10] Škola jako komunitní prostor a význam komunikace 

Jindra Zalabáková popisuje školu jako propojený organismus tvořený rodiči, žáky, pedagogy, vedením školy a zřizovatelem. Zdůrazňuje, že nejdůležitější je kvalitní komunikace a důvěra mezi všemi články tohoto řetězce. 

Velkou roli podle ní hraje podpora ředitele ze strany zřizovatele. Pokud některý článek selže, systém přestává fungovat. Zároveň zdůrazňuje význam zpětné vazby od žáků a rodičů. I nápady přicházející „zespodu“ mohou být cenné a přínosné. 

Zalabáková také upozorňuje, že každá škola funguje v jiném sociálním prostředí a nelze proto aplikovat jednotný model fungování. 

[00:15:10 – 00:18:47] Složení školských rad a mandát členů 

Štěpánka Thérová podrobně vysvětluje strukturu školských rad. Ty jsou složeny ze tří skupin: pedagogických pracovníků, tzv. „žákovských voličů“ (zletilí žáci, rodiče nezletilých žáků a nově i nezletilí žáci středních škol) a zástupců zřizovatele. Zastoupení je třetinové. 

Dále vysvětluje pravidla ukončení mandátu členů školské rady. Zletilý žák přestává být členem po ukončení studia, pedagog po skončení pracovního poměru a rodič ve chvíli, kdy jeho dítě ukončí studium na škole. V takových případech je nutné pořádat doplňovací volby. 

[00:18:47 – 00:22:00] Role zřizovatele a otázka profesionalizace 

Rozhovor se přesouvá k roli zřizovatele. Zřizovatel školskou radu zřizuje, určuje počet členů a vydává volební řád, čímž má podle moderátorky značný vliv na fungování rady. 

Jindra Zalabáková ale zdůrazňuje, že klíčová není jen pravomoc zřizovatele, ale kompetence jednotlivých členů rady. Kritizuje situace, kdy členové pouze formálně plní zákonné minimum bez skutečného přínosu. 

Moderátorka otevírá téma profesionalizace školských rad. Zalabáková připouští, že vyšší kompetence a orientace členů v problematice by byly přínosné, ale zároveň realisticky dodává, že nikdy nebude možné „profesionalizovat“ všechny členy. 

Štěpánka Thérová přirovnává fungování školských rad k demokratickým volbám obecně. Podle ní je odpovědností voličů zvažovat, koho volí, a ne vždy jsou zvoleni nejlepší kandidáti. Školy by podle ní měly být prostorem, kde se žáci učí demokratické odpovědnosti i skrze účast ve školských radách. 

[00:22:00 – 00:27:04] Zástupci zřizovatele a otázka politizace 

Diskutuje se role zástupců zřizovatele ve školských radách. Moderátorka upozorňuje, že mohou být vnímáni buď jako „kontrolní prodloužená ruka“ zřizovatele, nebo jako autonomní členové. 

Štěpánka Thérová zdůrazňuje, že ideální je rovnováha. Zástupce zřizovatele nemá být pouze vykonavatelem politické vůle, ale zároveň nemá prosazovat něco, co je v přímém rozporu s postojem zřizovatele. 

Jindra Zalabáková uvádí, že v praxi často nejde o stranickou politiku, ale o místní osobnosti, které mají vztah ke komunitě a chtějí rozvíjet vzdělávání v regionu. 

Na otázku, zda by měli být zástupci zřizovatele odvoláváni po změně politického vedení, obě hostky jednoznačně odpovídají záporně. Vzdělávání podle nich musí zůstat apolitické. 

[00:27:15 – 00:28:38] Role ředitele školy ve vztahu ke školské radě 

Debata se přesouvá k postavení ředitele školy vůči školské radě. Štěpánka Thérová zdůrazňuje, že právě ředitel má vůči školské radě řadu konkrétních povinností. Musí vytvářet podmínky pro její fungování, připravovat podklady, zajišťovat zákonné náležitosti a poskytovat členům rady potřebné informace. 

Ředitel školy má být školské radě k dispozici a odpovídat na otázky týkající se vzdělávání a chodu školy. Zároveň by ale podle Thérové neměl zasahovat do samotného rozhodování rady ani ovlivňovat její činnost. Jeho úlohou je vytvořit funkční prostředí a umožnit radě efektivně pracovat. 

[00:28:38 – 00:30:41] Rozšíření pravomocí školské rady a kombinovaná výuka 

Štěpánka Thérová vysvětluje nové kompetence školských rad, které souvisejí s novelou školského zákona. Za nejvýznamnější označuje zavedení kombinované výuky na středních školách. Aby mohla škola kombinovanou výuku zahájit, musí získat souhlas školské rady. 

Ředitel školy musí radu přesvědčit, že škola i pedagogové jsou na tento způsob výuky připraveni. Školská rada zároveň schvaluje úpravy školního vzdělávacího programu, které jsou s kombinovanou výukou spojeny. Nově má také pravomoc tuto formu výuky zrušit, pokud by nefungovala nebo s ní byli rodiče výrazně nespokojeni. 

Další novou kompetencí je schvalování souhlasu se jmenováním ředitele v mimořádných případech, například pokud má být jedna osoba ředitelem dvou škol bez standardního konkurzního řízení. 

Zároveň novela ukládá školským radám projednávat protokoly z kontrol České školní inspekce, výsledky šetření, podněty a stížnosti související se vzděláváním a školskými službami. 

[00:30:41 – 00:33:57] Školská rada jako strategický partner školy 

Jindra Zalabáková upozorňuje, že školská rada by se neměla proměnit pouze v orgán řešící stížnosti. Podle ní by měla fungovat jako strategický partner školy, který přináší nápady a podněty vycházející přímo z každodenní zkušenosti žáků a pedagogů. 

Štěpánka Thérová připomíná, že aktivní školské rady už podobnou roli často plnily i před novelou. Novela podle ní spíše reaguje na potřebu aktivizovat pasivní rady a jasněji vymezit jejich odpovědnost. 

Diskutující zdůrazňují význam neformálních informací a zpětné vazby. Zástupci zřizovatele nebo ostatní členové rady se díky jednáním mohou dozvědět věci, které by se k nim oficiální cestou nemusely dostat. 

[00:33:57 – 00:37:39] Odpovědnost členů školských rad a citlivé informace 

Rozhovor se zaměřuje na odpovědnost členů školských rad. Jindra Zalabáková upozorňuje, že členové rady musí být kompetentní a uvědomovat si, že jejich rozhodnutí mohou mít významné důsledky. 

Vyjadřuje také určité pochybnosti ohledně zapojení nezletilých žáků, zejména v situacích, kdy se budou projednávat kontroly České školní inspekce nebo citlivé personální otázky. 

Štěpánka Thérová potvrzuje, že právě otázka práce s citlivými informacemi byla během přípravy novely intenzivně diskutována. Objevily se obavy, zda žáci nebo rodiče nebudou neveřejné informace šířit dál. 

Ministerstvo ale nakonec odmítlo zavádět povinné podepisování mlčenlivosti nad rámec zákona. Thérová vysvětluje, že povinnost zachovávat důvěrnost už vyplývá například z občanského zákoníku. Ředitel školy by měl nové členy rady především informovat o jejich odpovědnosti a upozornit je na citlivost některých údajů. 

[00:37:39 – 00:40:02] Potřeba dalších legislativních úprav a aktivizace školských rad 

Moderátorka otevírá otázku, zda by nebylo vhodné ještě více zpřesnit kompetence školských rad, zejména v oblasti strategického řízení a rozpočtu školy. 

Štěpánka Thérová odpovídá, že kompetence školských rad stanovuje školský zákon a nikdo nemůže svévolně přidávat další povinnosti například prostřednictvím volebního řádu. Připouští však, že při budoucích novelizacích zákona mohou ředitelé, asociace škol nebo zřizovatelé předkládat návrhy na další úpravy. 

Ministerstvo ale v současnosti považuje za hlavní prioritu aktivizaci pasivních školských rad a zvýšení povědomí o jejich významu mezi rodiči i žáky. Cílem je především to, aby rady skutečně fungovaly a nebyly pouze formální institucí. 

Jindra Zalabáková dodává, že aktivní ředitel si často cestu ke komunikaci s rodiči a pedagogy najde i bez školské rady. Připouští proto určitou skepsi, zda školská rada někdy nemůže být spíše překážkou než pomocí. 

[00:41:02 – 00:43:25] Riziko „stížnostního orgánu“ a význam transparentnosti 

Obě hostky zdůrazňují, že by bylo nešťastné, kdyby se školské rady změnily především v orgány řešící stížnosti. Podle nich by měly podporovat rozvoj školy a přinášet konstruktivní podněty. 

Diskutuje se také nová povinnost zveřejňovat informace o školské radě online. Štěpánka Thérová vysvětluje, že právě web školy může být jediným místem, kde se rodiče dozvědí, že školská rada existuje a kdo je v ní zastupuje. 

Jindra Zalabáková oceňuje zvýšení transparentnosti. Upozorňuje, že dnes bývá na některých školních webech uveden pouze seznam členů rady bez dalších informací, což působí dojmem nefunkčnosti nebo pasivity. 

[00:43:25 – 00:46:27] Komunikace školské rady s rodiči a veřejností 

Moderátorka otevírá otázku, zda by školská rada neměla sehrávat aktivnější roli v komunikaci mezi školou a rodiči, například při strategických změnách, přestavbách školy nebo změnách vzdělávacích plánů. 

Štěpánka Thérová upozorňuje, že členové školské rady nemusí mít vždy dostatečné znalosti a informace, aby mohli strategická témata odborně vysvětlovat. Primární odpovědnost za komunikaci podle ní stále nese vedení školy. 

Přesto připouští, že rodičovští zástupci mohou některé informace dále šířit nebo pomoci vytvářet pozitivní atmosféru kolem změn. Moderátorka namítá, že komunikace „rodič rodiči“ může být často důvěryhodnější než oficiální komunikace vedení školy. 

Zalabáková souhlasí, že školská rada může některé informace „přeložit do lidského jazyka“, ale zároveň varuje před rizikem zkreslování nebo neúplného předávání informací. 

[00:46:27 – 00:49:35] Osobní zkušenosti hostek se školskými radami 

Obě hostky sdílejí své vlastní zkušenosti se školskými radami. 

Štěpánka Thérová popisuje svou zkušenost z pozice pedagogického pracovníka i ředitelky školy. První školská rada, ve které působila, podle ní fungovala čistě formálně. Členové se omezovali na schvalování povinných dokumentů a nikdo neměl odvahu přicházet s výraznějšími návrhy. 

Později jako ředitelka školy zažila rady s různými typy členů a různorodými názory. Některé pohledy se shodovaly, jiné byly diametrálně odlišné. Zdůrazňuje, že nejdůležitější je kvalita lidí, kteří ve školské radě působí, a vztah důvěry mezi nimi a vedením školy. 

Jindra Zalabáková potvrzuje podobnou zkušenost. Když byla členkou školské rady za pedagogy, fungovala rada převážně formálně a pedagogové ani rodiče příliš nevěřili, že mohou něco změnit. 

Dnes jako zřizovatelka vidí rozdíl u škol, kde je aktivní a motivovaný ředitel. Tam podle ní reagují i rodiče a školská rada funguje mnohem lépe. Opět zdůrazňuje, že aktivní vedení školy je klíčové i bez existence samotné školské rady. 

[00:49:35 – 00:52:17] Jak by měly fungovat kvalitní školské rady – závěrečné shrnutí 

V závěru debaty obě hostky formulují, jak by podle nich měla ideálně fungovat kvalitní školská rada. 

Štěpánka Thérová zdůrazňuje potřebu odpovědného přístupu. Členové rady by měli studovat podklady, věnovat své funkci čas a aktivně hledat informace. Nemají pouze formálně docházet na schůzky, ale skutečně přemýšlet nad tím, jak školu posunout dál. Podle ní je důležitá alespoň základní kompetentnost a schopnost konzultovat odbornější témata s lidmi, kteří jim rozumějí. 

Jindra Zalabáková by si přála, aby školské rady byly akční, komunikativní a odvážné. Členové by se podle ní neměli bát vyjádřit svůj názor, ale zároveň musí znát hranice svých kompetencí a nepřekračovat je. Pokud budou vědět, kde mohou aktivně působit, mohou být skutečně přínosným článkem pro rozvoj školy. 

Po tomto závěrečném shrnutí moderátorka děkuje oběma hostům i divákům a pořad končí.